Šest věcí, které si o myslíte o investování a nejspíš vás budou stát peníze

„Nákup akcií na základě zpráv je jako řídit auto pohledem do zpětného zrcátka.“

(ve stylu Warrena Buffetta, volně)

Investování se v posledních letech demokratizovalo natolik, že dnes může koupit akcie prakticky kdokoliv s chytrým telefonem a padesáti korunami. To je skvělé. Zároveň to znamená, že trh se plní lidmi, kteří dělají předvídatelné chyby. Ne proto, že jsou hloupí, ale proto, že je jejich mozek naprogramovaný přesně tak, aby je dělali.

O zde zmíněných chybách se nejspíš dočtete i jinde. Přidáváme ale vrstvu, která někdy chybí nedopatřením, jindy záměrně. Proč tyto chyby děláme i tehdy, když víme, že bychom je dělat neměli.

Chyba první: reagovat na strašidelné zprávy

Trh spadne o deset procent. Otevřete aplikaci a uvidíte, že vaše portfolio je o dvacet tisíc níž, než bylo minulý týden. Chuť něco udělat – přesunout peníze do bezpečí, prodat, vyčkat – je naprosto přirozená. A přesně proto je tak nebezpečná.

Tohle je učebnicový příklad toho, čemu psychologové Daniel Kahneman a Amos Tversky říkají averze ke ztrátě. Ve své teorii prospektu z roku 1979, která Kahnemanovi nakonec přinesla Nobelovu cenu, prokázali, že psychologická bolest ze ztráty je přibližně dvakrát silnější než potěšení z ekvivalentního zisku. Jinými slovy: přijít o tisíc korun vás zasáhne přibližně dvakrát tak silně, jako vás potěší tisíc korun vydělat. Tento asymetrický vztah ke ztrátám a ziskům nás systematicky vede k iracionálním rozhodnutím, a na trhu zejména k prodeji ve špatný čas.

Data z JPMorgan potvrzují matematiku toho problému: kdybyste investovali deset tisíc dolarů do indexu S&P 500 v roce 2000 a nechali je tam do roku 2019, vaše peníze by vyrostly na přibližně třicet dva tisíc. Jenže pokud byste během těch dvaceti let – to je zhruba pět tisíc obchodních dní – zmeškali jen deset nejlepších, skončili byste s méně než polovinou. Zmeškat dvacet nejlepších dní? Prakticky nulový výnos za dvě dekády.

Nejlepší dny na trhu přicházejí nečekaně a zpravidla krátce po těch nejhorších. Kdo utekl v panice, je pravděpodobně nestihnul.

Chyba druhá: investovat peníze, které budete brzy potřebovat

Toto je záludná chyba, protože zní rozumně: proč nechávat budoucí zálohu na bydlení sedět v nízkém úroku na spořicím účtu, když by mohla na trhu vydělávat?

Problém je v časovém horizontu. Investování funguje v dlouhém horizontu let, ideálně dekády. Krátkodobě může trh klesnout o třicet procent a zůstat dole rok, dva, pět. Pokud potřebujete peníze za tři roky na koupi bytu, nemůžete čekat. Budete nuceni prodat. Dost možná právě ve chvíli, kdy je trh dole – a tím „uzamknout ztrátu“, jak říkají investoři. Emocionálně nejhorší scénář v nejhorší možný moment.

Základní pravidlo je jednoduché: peníze, které budete v horizontu pěti let potřebovat, do akcií nepatří. Na krátkodobé cíle slouží spořicí účty, spořicí dluhopisy, případně termínované vklady. Výnos z nich je sice nižší, ale je zaručený.

Chyba třetí: sázet na jednu firmu

Mnoho lidí vstupuje na trh s představou, že investování znamená vybrat správnou akcii. Koupit Teslu, Apple, nebo – v Česku – ČEZ, protože „to je přece jasné“. Tenhle přístup má jednu zásadní slabinu: trh je efektivní. Informace, které máte vy, má zároveň tisíc dalších lidí. Cena akcie je výsledkem agregátu všech dostupných informací a překonat ho trvale je extrémně obtížné.

Data jsou v tomto bodě neúprosná. Studie z Arizonské státní univerzity zkoumala výkonnost přes 28 000 akcií od roku 1926 do roku 2022. Výsledek: 58,6 procenta jednotlivých akcií vedlo ke ztrátě pro investory. Více než polovina. A jen nepatrný zlomek firem – 0,011 procenta – byl odpovědný za deset procent veškerého čistého zisku celého trhu za téměř sto let.

S&P Indices Versus Active (SPIVA) data zároveň ukazují, že za desetiletý horizont přibližně 83 procent aktivně řízených fondů, tedy těch, kde akcie vybírají profesionálové na plný úvazek, nedokáže překonat průměr trhu. Pokud to nemohou oni, proč by to měli dokázat lidé, kteří to dělají po večerech na telefonu?

Warren Buffett – snad nejúspěšnější investor všech dob – přitom opakovaně říká, že pro průměrného investora je nejlepší volbou indexový fond kopírující celý trh. Nikoliv vybírání akcií. To by mělo být k zamyšlení.

Chyba čtvrtá: GameStop a iluze davové inteligence

GameStop je možná nejlepší nedávný příklad toho, jak může kolektivní euforie vypadat jako strategie. Skupina investorů na Redditu se smluvila nakoupit akcie firmy, aby potrápila hedgeové fondy, které spekulovaly na její pád. Cena akcie vyletěla do astronomických výšin. Někteří na tom vydělali. Mnozí přišli o peníze, když splaskla bublina.

Poučení není, že hedgeové fondy jsou dobré. Poučení je, že jakákoliv akcie, jejíž cena neuvěřitelně rychle roste, pravděpodobně zažije stejně rychlý pád. Spekulace na krátkodobý pohyb ceny není investování, ale jen pokročilejší gambling s lepším marketingem.

Chyba pátá: zastavit se u zaměstnavatelského příspěvku

V České republice odpovídají penzijnímu spoření s příspěvkem zaměstnavatele nejblíže doplňkové penzijní spoření (DPS, dříve penzijní připojištění). Pokud váš zaměstnavatel přispívá na penzijní spoření, využíváte volné peníze – přidaný příjem, který jinak necháváte na stole. To je skvělé.

Jenže zastavit se přesně na té hranici, kde končí příspěvek zaměstnavatele, je suboptimální. Čas strávený na trhu je nejsilnější proměnná v celé rovnici. Koruna investovaná ve dvaceti pěti letech má dramaticky větší potenciál než koruna investovaná v padesáti – a to čistě díky složenému úroku. Většina finančních poradců doporučuje odkládat alespoň deset až patnáct procent příjmu na důchod. A příspěvek zaměstnavatele je jen jeden z nástrojů, jak toho dosáhnout.

Chyba šestá: myslet si, že penzijní spoření zařídí zaměstnavatel

Zhruba polovina amerických domácností nemá přístup k zaměstnaneckému penzijnímu plánu, jak uvádí zpráva Stanfordského centra pro dlouhověkost. V Česku je situace specifická – DPS je dostupné všem, ale angažovanost v něm je dobrovolná a příspěvky státu i zaměstnavatele mají svá pravidla.

Klíčová myšlenka platí universálně: čekat, až se o to postará zaměstnavatel nebo stát, je strategie pro zchudnutí. Nejsilnějším nástrojem běžného investora je čas, který se ale nedá koupit zpětně.

Investiční chyby nejsou výsledek hlouposti. Jsou výsledkem toho, jak mozek přirozeně reaguje na nejistotu, ztrátu a mediální šum. Kahneman a Tversky to prokázali desetiletími výzkumu: iracionální jsme všichni, systematicky a předvídatelně. Jedinou ochranou je mít strategii nastavenou dopředu. A držet se jí i tehdy, když to bolí.

Zdroje: YouTube, WallStreetPrep, CarrollAdvisory