Váš rodný list zná jedno číslo. Vaše slinivka má svoje vlastní

„Váš obličej může zůstat mladý donekonečna. Vaše slinivka o tom bohužel neví.“

(volná parafráze motivu Obrazu Doriana Graye, Oscar Wilde, 1890)

Existuje jedna verze mýtu o Dorianu Grayovi, kterou zná skoro každý. Obraz na půdě stárne za vás, zatímco vaše tvář zůstává věčně mladá. Realita je samozřejmě míň malebná, ale možná ještě zvláštnější. Ukazuje se, že něco podobného se odehrává přímo uvnitř vašeho těla, jen bez portrétu a bez ďábelského paktu. Vaše srdce, plíce a ledviny totiž vůbec nemusí stárnout stejným tempem jako vy. A nová studie tvrdí, že to teď dokážeme odhadnout z jediného vzorku krve.

Biologické hodiny pro každý orgán zvlášť

Tým vedený André Rendeirem z výzkumného centra CeMM a Ludwig Boltzmann Institute for Network Medicine při Vídeňské univerzitě publikoval v časopise Nature Medicine studii, která zkoumá, jestli stárnutí zanechává v každém orgánu jinou, rozpoznatelnou stopu. Výzkumníci prošli 25 712 mikroskopických snímků tkání od 983 zemřelých dárců, pokrývajících 40 typů tkání napříč 29 orgány.

Na těchto snímcích natrénovali model umělé inteligence, aby se naučil rozpoznávat jemné strukturální změny spojené se stárnutím. V podstatě tak vytvořili „biologické hodiny“ pro každý orgán zvlášť. Pokud model u tkáně šedesátiletého člověka usoudil, že vypadá jako tkáň někoho staršího, označil ji za biologicky starší, než odpovídá kalendářnímu věku.

Smrštění a zjizvení

Odhady modelu se v průměru lišily od skutečného věku dárců o zhruba pět let. Co je ještě důležitější, tkáně, které vypadaly starší, skutečně vykazovaly reálné strukturální změny spojené se stárnutím. Tedy smršťování, jizvovité ztuhnutí, úbytek drobných cévek, ukládání tuku do kosterního svalstva nebo ztenčování nervů. Nešlo tedy jen o statistický šum.

Zajímavé bylo i to, že tělo nestárne podle jednoho univerzálního vzorce. U některých lidí model zaznamenal pokročilé stárnutí napříč mnoha orgány najednou. U jiných vypadal výrazně starší jen jeden konkrétní orgán jako srdce, plíce nebo žaludek. Zbytek těla zůstával v normě. Jinými slovy, vaše tělo nemusí stárnout jako jednolitý celek. Může stárnout jako parta lidí na výletě, kde někteří jsou celou dobu zadýchaní vzadu a jiní stále v čele.

Jak se dostat k orgánu, aniž byste ho museli vyoperovat

„Je pořád ilegální pitvat živýho pacienta?“

Greg House, M. D.

Přímé posouzení biologického věku orgánu obvykle vyžaduje invazivní zákrok odebrání tkáně. Aby se tomu výzkumníci vyhnuli, propojili věkové odhady z tkáňových snímků s aktivitou genů v krevních vzorcích od stejných dárců. Potom hledali, jaké změny v krvi souvisejí s tím, že konkrétní orgán vypadá starší, než by měl.

„Krevní vzorek orgán přímo nezobrazuje, ale odhaduje jeho věkový rozdíl skrz naučenou souvislost,“ vysvětlil Rendeiro pro ScienceAlert. Tým na základě toho vytvořil druhý model, který odhaduje biologický věk různých orgánů čistě z krevních dat. Nejsilnější byly předpovědi pro celkové stárnutí těla, trávicí soustavu a slezinu.

Zdraví a nemocní

Aby ověřili, jestli odhady odpovídají reálným nemocem, otestovali metodu na krevních datech zdravých lidí a lidí s osmi různými nemocemi. Modely obvykle přiřadily větší věkový rozdíl přesně těm orgánům, které s danou nemocí souvisejí. U lidí po mrtvici byl největší věkový rozdíl přiřazen mozku. U pacientů s Crohnovou chorobou to byl jícen, žaludek, tenké i tlusté střevo. A u skupiny s Alzheimerovou chorobou byl mozek jediným orgánem s výrazně zvýšeným věkovým rozdílem.

Kde to zatím vázne?

„V reálném životě nemáte cheat kód na resetování věku postavy. Ale aspoň teď víte, který orgán potřebuje opravu první.“

 (volná parafráze v duchu herního žargonu, inspirováno hrami jako The Sims)

Je potřeba hned připomenout, že samotná souvislost mezi „starším“ orgánem a nemocí ještě nedokazuje, co bylo dřív. To, že orgán vypadá starší, neznamená automaticky, že ho zrychlené stárnutí uvedlo do nemoci. Stejně dobře mohla nemoc zestárnout orgán, nebo se oba procesy vyvíjely společně. Většina tkání v téhle studii navíc pocházela od zemřelých dárců, výzkumníci tedy nesledovali stejné lidi v čase.

A krevní metoda byla ověřená hlavně u lidí, kteří už měli diagnostikované onemocnění. Jestli by test dokázal odhalit nemoc dřív, než se objeví příznaky, zatím nikdo neví. Podle Rendeira bude cesta ke klinickému využití trvat „realisticky několik let, možná blízko deseti“. Stojí za zmínku i to, že čtyři z autorů studie mají v tomhle výzkumu finanční zájem v podobě patentu. To samo o sobě výsledky nezpochybňuje, ale je fér to zmínit.

A je tu ještě jedno varování, které se týká celého oboru testů biologického věku obecně: dřívější komerční sady na měření biologického věku, dostupné běžně ke koupi, dávaly podle nezávislých srovnání dost rozdílné výsledky člověk od člověka. Tahle nová metoda je zatím čistě výzkumný nástroj, ne něco, co si příští týden objednáte u lékaře.

Stárnutí nejede po přímce ani v čase

Zajímavý doplněk k celé myšlence individuálně stárnoucích orgánů přišel už dřív od týmu genetika Michaela Snydera na Stanfordu. Jeho skupina dlouhodobě sleduje přes sto dobrovolníků, kteří pravidelně poskytují biologické vzorky. A už dřív u nich popsala takzvané „ageotypy“.

Zjištění, že ledviny, játra, metabolismus a imunitní systém stárnou u různých lidí různým tempem, podobně jako to teď ukázala rakouská studie na úrovni tkání. V roce 2024 přišel Snyderův tým s dalším zjištěním: stárnutí neprobíhá plynule, ale ve dvou prudkých vlnách, v průměru kolem 44. a 60. roku života.

„Neměníme se postupně v čase. Dochází k opravdu dramatickým změnám,“ shrnul Snyder. Obě zjištění dohromady kreslí obrázek těla, které nestárne jako jeden hodinový strojek, ale spíš jako soubor nezávisle tikajících hodin, z nichž některé se čas od času náhle posunou skokem dopředu.

Jedno číslo na rodném listě, desítky uvnitř

Nejzajímavější na celé téhle výzkumné linii možná není konkrétní procento přesnosti nebo název konkrétního orgánu. Je to jednoduché přiznání, které z toho plyne. Že redukovat biologický věk na jediné číslo je pohodlné, ale zavádějící zjednodušení. Vaše tělo je spíš orchestr, kde každý nástroj hraje mírně jiným tempem.

A některý z nich může nečekaně zrychlit nebo zpomalit, aniž by si toho zbytek kapely všiml. Medicína se teprve učí naslouchat každému nástroji zvlášť, místo aby poslouchala jen to, jak zní dohromady. A možná je to i celkem uklidňující myšlenka. Že „starý“ a „mladý“ nejsou nálepky, které dostanete jednou provždy k narozeninám. Spíš je to průběžná zpráva, kterou si vaše tělo píše samo, orgán po orgánu.

Zdroje: ScienceAlert, ScienceAlert