Co ženy na prvním rande nejvíc chtějí? Není to květina. A není to ani úplně to, co si myslíte

„Bylo to legendární rande. A tím myslím legen– počkej si na to –darní.“

(ve stylu Barneyho Stinsona, seriál Jak jsem poznal vaši matku)

Když se zeptáte skupiny mužů, co správně postupovat na prvním rande, dostanete odpovědi od „objednej víno, které umíš vyslovit“ až po „buď prostě sám sebou“. To druhé je rada tak obecná, že by mohla znamenat cokoliv. Zajímavější otázka zní: co skutečně chtějí ženy, když se ptáte jich, a ne jejich rande?

Podle průzkumu Singles in America, který si v roce 2018 nechala udělat seznamka Match mezi více než pěti tisíci svobodnými lidmi napříč Spojenými státy, věkem osmnáct až sedmdesát let a napříč etnicitami i sexuálními orientacemi, byla odpověď docela jednoznačná. Číslo jedna nebyla kytice, nebyl to pocit štěstí (35 %) ani pocit, že se ženě líbíte (27 %). Bylo to jednoduše cítit se pohodlně. Tohle uvedlo 79 % žen jako hlavní stránku věci.

Dává to smysl, i když to zní trochu nudně. Rande je situace, kdy sedíte naproti někomu, koho skoro neznáte, s vědomím, že vás ten druhý po celou dobu tak trochu hodnotí. To je recept na mírný stres i u lidí, na kterých stres moc nepoznáte nebo se reálně nestresují. Stačí ho ale jen trocha, a je těžké zjistit, jestli vás k tomu druhému člověku vůbec něco táhne. Nervozita zkrátka překryje všechno ostatní.

Maslowova pyramida, kterou možná znáte líp, než je to zdravé

„Vykopávka bez důkazů? To zní jako obyčejná krádež hrobů, jen s lepším marketingem.“

(ve stylu Indiana Jonese)

Vysvětlení, které se u téhle statistiky nabízí nejčastěji, je Maslowova pyramida potřeb. Ano, ten obrázek ze střední nebo vysoké školy, kde dole je jídlo a bezpečí a nahoře seberealizace. A než se prokoušete k té špičce, musíte mít vyřešená spodní patra. Pocit bezpečí je tam blízko základny, takže se zdá logické, že bez něj člověk moc přitažlivosti nepozná. Zní to úhledně.

Problém je, že Maslowova hierarchie, ač je to pravděpodobně nejslavnější diagram v dějinách psychologie, nikdy neměla pořádnou empirickou oporu. Sám Maslow ji postavil hlavně na biografické analýze lidí, kterých si vážil. To byli třeba Albert Einstein nebo Eleanor Rooseveltová, nikoli kontrolované experimenty s větším vzorkem. Pozdější přehledové studie opakovaně nenašly důkaz, že by lidé skutečně postupovali patro po patře v tom přesném pořadí, jak diagram naznačuje (Simply Psychology).

Pozor, tím netvrdíme, že je to celé nesmysl. Myšlenka, že chronický stres a nejistota brání navazování blízkosti, je celkem intuitivní a shoduje se s tím, co ukazují jiné, lépe podložené oblasti výzkumu vztahové vazby. Jen je fér vědět, že „podle Maslowa“ v tomhle kontextu neznamená „podle přísně otestované vědecké teorie“. Spíš je to „podle nesmírně vlivného rámce, který zní přesvědčivě, ale sám o sobě není důkaz.“ Statistika o 79 % je reálná. Vysvětlení pomocí pyramidy je jen jedna z možných interpretací, ne ověřený mechanismus.

Co ženy skutečně čtou jako signál zájmu?

„IOI neboli Indicators Of Interest.“

Mystery Method

Druhý zdroj už máme konkrétnější a lépe podložený. Jde o studii psycholožky Marisy Cohenové z roku 2016, publikovanou v časopise Sexuality & Culture. V té 390 účastníků hodnotilo třicet různých chování, ke kterým může na rande dojít. Dávali jim známku od jedné do pěti podle toho, jak moc signalizují zájem. Zjištění byla docela konkrétní: muži i ženy vnímali spojení silněji, pokud o sobě žena na rande hodně mluvila.

Vzájemné sdílení tedy funguje oběma směry. V radách pro rande to zní hlavně jako rada pro muže, aby se ujali vedení konverzace. Ženy navíc mnohem více než muži četly konkrétní gesta jako signál zájmu. Od objetí na konci rande jako pozitivního znamení, podání ruky nebo mávnutí na rozloučenou jako negativní, placení účtu jako signál přitažlivosti. Muži podle studie naopak žádné z těchto gest nebrali jako důkaz nezájmu. Jednoduše je nenapadlo to takhle interpretovat.

Než z toho uděláte příručku na první rande, stojí za zmínku jedna věc. Vzorek studie byl ze tří čtvrtin ženský, ze dvou třetin bílý a ze tří čtvrtin ve věku 18-24 let. To neznamená, že výsledky jsou k ničemu. Jen to celé spíš vytváří mapu toho, jak přitažlivost interpretuje jedna konkrétní, poměrně úzká skupina lidí. Nejde tedy o univerzální způsob fungování na rande napříč světovými kulturami nebo generacemi. Je to však současně dobré cvičení v čtení studií obecně: zajímavé číslo je jen tak dobré, jak dobrý je vzorek, ze kterého vzniklo.

Co z toho tedy reálně funguje?

Když to celé sesbíráte dohromady, nejsilnější a nejméně sporná rada nakonec není žádná genderová strategie, ale obyčejná komunikační dovednost: udržovat konverzaci vyváženou, klást otázky. Opravdu poslouchat odpověď místo toho, abyste si v hlavě připravovali další větu. Současně se nebát pár vteřin ticha místo zoufalého vyplňování prostoru slovy. Tohle přímo souvisí s dobře podloženým jevem psychologie blízkosti.

Tedy že postupné, vzájemné sdílení osobních informací (ne jednostranný monolog jedné strany) je jeden z nejspolehlivějších urychlovačů pocitu spojení mezi dvěma cizími lidmi. Přesně tohle zkoumal ve svém slavném experimentu s „36 otázkami“ psycholog Arthur Aron a to už v 90. letech. Rada „dej jí prostor mluvit o sobě“ tedy nestojí na Maslowovi ani na genderových skriptech. Stojí na mnohem robustnějším základu obyčejné reciprocity.

Možnost poznání

Poslední kousek se týká myšlení hojností oproti myšlení nedostatku. Tedy situací, kdy jdete na rande s postojem „tohle je příležitost někoho poznat“ místo „tohle musí vyjít, jinak jsem prohrál.“ Tohle už není otázka konkrétní studie, ale celkem rozumný psychologický instinkt: úzkost je nakažlivá a druhá strana ji obvykle vycítí, ať chcete nebo ne. Nemusíte se přitom spoléhat na žádnou pyramidu ani na anketu tisíce lidí. Stačí pochopit, že je příjemnější sedět naproti někomu, kdo nepůsobí, že jeden váš výrok mu zachrání nebo zničí celý život.

Zdroje: YouTube, PsychologyToday, SimplyPsychology