Proč stoicismus funguje i 2 300 let po Zénónovi?
„Máš moc nad vlastní myslí, ne vnějšími událostmi. Uvědom si to a najdeš sílu.“
Marcus Aurelius, Meditace
Sloupořadí, kde to všechno začalo
Kolem roku 300 před naším letopočtem se v Athénách procházel po malovaném sloupořadí zvaném Stoa Poikilé jeden zchudlý obchodník jménem Zénón z Kitia. Ztroskotal s lodí plnou fénického purpuru a přišel tak o veškerý majetek. Místo aby se zhroutil, začal přímo tam, pod tou verandou učit filozofii. A od ní si celý směr vypůjčil jméno. Stoicismus se tak od první chvíle nerodil jako luxus pro lidi, kterým se nic zlého nestalo, ale jako praktický návod, jak zůstat funkční, když se vám život zrovna rozpadne pod rukama. To je pro filosofii, která má být hlavně praktická, docela dobrý základ pro filozofii.
Provaz, který držíte, a provaz, který drží vás
„Yesterday is history, tomorrow is a mystery, but today is a gift. That´s why is it called the present. (present – v angličtině dar i přítomný čas).“
mistr Oogway, Kung Fu Panda
Nejznámější stoická myšlenka se dá shrnout do jedné otázky: je tohle vůbec v mé moci? Věci rozdělíte na dvě hromádky. Vaše jednání, přesvědčení a touhy na jedné straně, počasí, názory ostatních lidí a běh času na straně druhé. A pak investujete energii jen do té první hromádky. Zajímavé je, že tahle myšlenka není jen hezká věta na plakát. Když se na ni podíváte skrz šachovou partii, dává mnohem větší smysl. Vaše figurky ovládáte úplně, tahy soupeře vůbec. Jenže ejhle, neznamená to, že nemůžete hrát dobře. Jen musíte hrát s tím, co máte, a ne se vztekat nad tím, co nemáte nebo neovládáte.
Překážka jako dveře
Druhé stoické pravidlo říká, že překážka není zeď, ale dveře, ke kterým musíte jen najít kliku. Marcus Aurelius to zapsal do svého deníku, který ani nebyl určen k vydání, přesně takhle: „Co stojí v cestě, se stává cestou.“ Je to jedna z nejlépe doložených vět z celých Meditací (kniha 5, oddíl 20) a stala se natolik populární, že podle ní americký autor Ryan Holiday pojmenoval celou svoji knihu o moderním stoicismu.
Malá poznámka k poctivosti: po internetu kolují nejrůznější falešné citáty. Zářným příkladem je hned ten první citát Marca Aurelia na začátku tohoto článku. Reálně jde o moderní výmysl. Dalším takovým případem je věta připisovaná Senecovovi, tedy, že „obtíže posilují mysl, tak jako práce posiluje tělo“. Je hezká a zní stoicky, ale při bližším zkoumání se nikde nedá dohledat, ve kterém konkrétním Senecově díle se má nacházet.
Jde tak o typický případ citátu, který si internet takříkajíc adoptoval, protože zní dobře a nikdo to neověřoval. Není důvod věřit, že Seneca tohle nikdy neřekl, ale rozumný přístup je brát podobné „citáty bez zdroje“ s rezervou, zvlášť když koluji v tisících kopií a nikdo z nich neuvádí, odkud pochází.
Pohled shora
„Manere in montibus – zůstaň v horách.“
Stoikové měli oblíbené cvičení, kterému se dnes říká „pohled z ptačí perspektivy“. V hlavě si odstoupit od vlastního problému tak daleko, až uvidíte celé město, pak celou planetu, pak vesmír, který se rozpíná už miliardy let, zatímco vy jste v něm pouhé bliknutí. Nejde o to zlehčit vlastní bolest, ale o to dát jí správný rozměr. Stejně funguje i výše zmíněné „zůstat v horách“, odkud jsou veškeré pozemské problémy hrozně malé.
Podobně fungovala i praxe memento mori – tedy vědomé připomínání si vlastní smrtelnosti. Stoikové ji nebrali jako morbidní posedlost, ale jako nástroj, jak si vážit toho, kolik z těch 86 400 vteřin dnešního dne vám ještě zbývá.
Proč tohle funguje i v ordinaci psychologa?
Tohle všechno by mohlo znít jako pěkná, ale hlavně stará myšlenka bez praktického dopadu na 21. století. Realita je však jiná. Když v polovině minulého století americký psycholog Albert Ellis vytvářel racionálně-emoční terapii, přímo se odkazoval na Epiktétovu větu, že lidi netrápí věci samotné, ale to, jaký na ně mají názor.
O pár let později Aaron Beck, zakladatel kognitivně-behaviorální terapie (dnes jedné z nejvíc klinicky ověřených metod léčby deprese a úzkosti), ve svém zakládajícím textu k terapii deprese explicitně napsal, že filozofickým základem jeho metody je stoická filozofie – jmenovitě Zénón, Chrysippos, Seneca, Epiktétos a Marcus Aurelius.
Jinými slovy: myšlenka, že vás netrápí událost, ale vaše interpretace té události, dnes není jen stoický aforismus. Je to teoretický základ jedné z nejúčinnějších forem psychoterapie, jakou moderní medicína má.
Pro člověka každé doby
„Prach to je cena slávyA sláva v prachu stojíSlávny RímTak čítaj nomen – omenČas to je múdry stoik..“
Kamil Peteraj (zpívá Marika Gombitová, Koloseum)
To je taky nejlepší odpověď na otázku, proč se filozofie stará přes dva tisíce let pořád cituje na motivačních plakátech a v YouTube videích. Ne proto, že by to bylo hezké heslo, ale proto, že se to prakticky, opakovaně a měřitelně osvědčuje. Zbytek, tedy jestli si z toho vezmete jen tu jednu větu o provazech, kterou umíte ovládat, nebo se pustíte rovnou do Meditací, je koneckonců přesně to, o čem celá ta filozofie je: vaše vlastní rozhodnutí, ne vnější okolnost.
Zdroje: YouTube, BigThink, PubMedCentral