„Jdu dolů.“ Příběh dvou pilotů, který nemá být zapomenut

Je 4. prosince roku 1950, 15:00 hodin. Šest námořních letounů F4U Corsair letí 700 stop nad zasněženými korejskými horami. Teplota na zemi je kolem minus třiceti. Třicet tisíc vojsk OSN je obklíčeno stoadvaceti tisíci čínskými vojáky u přehradní nádrže Čosin. Piloti hledají cíle.

Z rádia se ozve klidný hlas: „Myslím, že jsem zasažen. Ztrácím tlak oleje. Musím přistát.“

Pilot ensign Jesse Leroy Brown ví, co to znamená. Přistát v nepřátelském území, patnáct mil za frontou, v mínus třiceti. Žádná jiná možnost neexistuje. Corsair sjíždí dolů a násilně dosedá do zasněženého údolí. Trup se zkroutí. Nos letadla se zalomí. A Brown zůstane uvězněn v kokpitu.

Co se stane v příštích dvou hodinách patří mezi nejpozoruhodnější příběhy v dějinách letectví. Nejen proto, co se stalo. Ale proto, kdo to byl ten člověk v kokpitu – a kdo byl ten, který za ním přiletěl.

Chlapec z Mississippi, který napsal Rooseveltovi

Jesse Leroy Brown se narodil 13. října 1926 v Hattiesburgu ve státě Mississippi jako jedno ze šesti dětí chudé rodiny. Dům neměl ústřední topení ani tekoucí vodu. Ve škole seděl v oddělené třídě pro černé děti, protože jiná možnost neexistovala.

Ve třinácti letech začal roznášet noviny pro Pittsburgh Courier, afroamerický tisk, kde četl o pilotovi Eugenu Jacquesu Bullardovi – prvním černošském vojenském pilotovi v historii. Od té chvíle věděl, čím chce být.

Ve stejném věku napsal dopis prezidentu Rooseveltovi. Stěžoval si na nespravedlnost toho, že černošští piloti jsou systematicky vylučováni z letecké složky armády. Bílý dům mu odpověděl zdvořilým děkováním za jeho pohled.

Brown to nevzdal. Studoval na Ohio State University, jedné z mála univerzit, kde mohli černošští studenti studovat spolu s bílými – a kde jako jediný černošský student vstoupil do námořního výcvikového programu pro piloty. Tento program fungoval na 52 univerzitách po celých Spojených státech. Žádná z nich nebyla historicky černošská. Jediná cesta pro afroamerického uchazeče vedla přes to být vzácnou výjimkou na bílé škole.

Instruktor mu při vstupu do letecké školy v Pensacole řekl doslova: „Žádný negr si do kokpitu námořnictva nikdy nesedne.“ Brown prošel výcvikem. 21. října 1948 získal křídla námořního pilota jako první černošský letec v dějinách amerického námořnictva. Associated Press o tom napsala zprávu. Life magazine přinesl jeho fotografii. Brown měl 22 let.

Hudner z druhého konce světa

Thomas J. Hudner Jr. se narodil 31. srpna 1924 ve Fall River v Massachusetts. Jeho otec vlastnil řetězec obchodů s potravinami. Hudner studoval na prestižní Phillips Academy. Absolvoval Námořní akademii v Annapolis – v jednom ročníku s budoucím prezidentem Jimmym Carterem.

Byli to lidé z jiných světů. Brown šel pěšky do jednopokojové školy pro černé děti. Hudner jezdil do elitní přípravné školy. Tam, kde Brownův otec pracoval jako skladník v obchodě, Hudnerův otec vlastnil ty obchody.

V leteckém pluku VF-32 na palubě letadlové lodi USS Leyte se z nich stali wingmani. Wingman – to není jen taktická pozice. Je to člověk, který létá vedle vás, kryje vás, vidí vás, zodpovídá za vás. V terminologii letectví je váš wingman nejbližší člověk, jakého na nebi máte.

Hudner věděl o Brownově boji s rasismem. O tom, Brown bojoval o bydlení pro svou manželku Daisy v Newportu na Rhode Islandu, protože místní pronajímatelé odmítali Brownovi pronajmout byt. Věděl i to, že Brown si vzal Daisy tajně během výcviku – kadeti nesměli být ženatí – a skrýval manželství, dokud nedokončil výcvik. A bylo mu známo i to, že mají dvouletou dceru Pamelu.

Čím víc toho věděl, tím víc mu na Brownovi záleželo.

Třináct minut

Tři hodiny odpoledne. Brown přistál tvrdě, letoun v troskách. Nebe začal plnit dým.

Záchranný vrtulník byl vyslán, ale Hudner viděl dým a věděl: nestihne to. Pokyny byly jasné: žádný pilot nesmí riskovat vlastní letoun, aby zachránil jiný. Porušení příkazu mohlo znamenat soud.

Hudner zavolal do rádia: „Jdu dolů.“ Ostatní piloti mlčeli. Jeden z nich pak do vysílačky pronesl jen: „Byl by to Tom.“

Hudner provedl přistání na břicho – na sněhu, bez podvozku, patnáct mil za nepřátelskými liniemi. Doklouzal k Brownově letadlu. Našel ho těžce zraněného, střídavě v bezvědomí. Přístrojová deska se při nárazu zbortila a přimáčkla mu nohu. Hudner ho nemohl vyprostit. Strhl si šálu z krku a zabalil do ní Brownovy mrzlé ruce. Vlastníma rukama sbíral sníh a házel ho na hořící motor.

Vrtulník přiletěl. Pilot poručík Charles Ward přivezl sekeru. Oba muži pracovali 45 minut. Noha nešla vyprostit.

Brown zůstával po celou dobu překvapivě klidný. Hudner říkal, že mu ten klid dodával odvahu.

Pak se setmělo. Vrtulník nemohl létat ve tmě. Hudner musel jít.

Když odcházel, zavolal zpět: „Vrátíme se pro tebe.“

Brown mu předtím řekl: „Řekni Daisy, jak moc ji miluji.“

„Řeknu,“ odpověděl Hudner.

Jestli Jesse Brown v tu chvíli ještě žil, není jisté. Nemohl přežít dlouho v mrazivé noci.

To, co zbylo

O tři dny později přiletěli piloti nad místo nehody. Brownovo tělo bylo vidět v kokpitu Corsairu. Místní obyvatelé, zoufale hledající oblečení v kruté zimě, ho svlékli do naha. Piloti, z nichž každý Browna znal, shodili na vrak napalm. Jak Hudner popsal: „Zemřel smrtí válečníka – a my mu uspořádali pohřeb válečníka.“

Hudner plně očekával soud. Kapitán Leyte se rozhodl jinak – Hudnera dekoroval. 13. dubna 1951 mu prezident Truman předal Medal of Honor. Truman prý u obřadu řekl, že by Medal of Honor raději získal, než se stal prezidentem. Daisy byla přítomna.

Jesse Brown, 24 let, první černošský námořní pilot v dějinách USA, se stal také prvním černošským námořním důstojníkem, který padl v korejské válce.

V roce 1973 americké námořnictvo pojmenovalo fregatu USS Jesse L. Brown. Byla třetí lodí v historii námořnictva pojmenovanou po afroameričanovi. Na křtu byly přítomny Daisy i Pamela. Byl tam i Tom Hudner.

V roce 2013 se Hudner – tehdy 88letý – vrátil do Severní Koreje. Chtěl splnit slib. Chtěl najít Brownovy ostatky. Kim Čong-un byl prý dojat tím, že přijel tak daleko po tak dlouhé době, aby dodržel příslib příteli. Dovolil armádě prohledat oblast. Ostatky nebyly nalezeny – extrémní monzunové deště zcela zničily horské silnice k nádrži Čosin. Hudner se tak k vlastnímu místu havárie vůbec nedostal.

V dubnu 2017 bylo na moře spuštěno torpédoborce USS Thomas Hudner. Hudner byl přítomen.

Thomas J. Hudner Jr., nositel Medal of Honor, zemřel v listopadu 2017 ve věku 93 let.

Proč na tom záleží?

Existují příběhy, které jsou důležité proto, co říkají o době, ve které se odehrály. A existují příběhy, které jsou důležité proto, co říkají o lidech obecně.

Jesse Brown vyrůstal v systému, který ho označoval za méněcenného a uzavíral před ním každé dveře, přes které chtěl projít. Psal dopisy prezidentovi. Šel na bílou univerzitu. Prošel programem, který pro něj nebyl navržen. Oženil se tajně, aby nepřišel o šanci létat. A letěl.

Thomas Hudner přistál v nepřátelském území, vědom si toho, že riskuje kariéru, svobodu i život. Ne proto, že mu někdo nařídil být hrdinou. Ale proto, že jeho přítel byl v hořícím letadle a on nebyl ten typ člověka, který by přihlížel.

Pravdou je, že Hudner svého přítele nezachránil. Ale vrátil se. Vyřídil vzkaz Daisy. A pak se vrátil ještě jednou – jako osmaosmdesátiletý stařec do Severní Koreje – protože mu dal slovo.

Zdroje: YouTube, Military, Britannica, HomeOfHeroes