Archeologie 2025, díl 1/5: Města, o kterých jsme nevěděli

„Města, stejně jako sny, jsou stavěná z tužeb a strachu.“

Italo Calvino, Neviditelná města (volně přeloženo)

Tohle je první díl minisérie, ve které postupně projdeme dvacet největších archeologických objevů roku 2025. Místo abychom je odklikali jeden po druhém jako žebříček, rozdělili jsme je do pěti tematických okruhů. A začínáme tím nejzákladnějším: městy. Konkrétně městy, o kterých jsme donedávna vůbec nevěděli, že existovala – a která nutí archeology přepisovat mapu toho, jak velký, komplexní a rozprostřený starověký svět skutečně byl.

Harappská civilizace v poušti, kde neměla co dělat

Harappská, jinak také Indská, civilizace se dlouho vysvětlovala skrz svá velká říční města. Tedy místa závislá na povodňových nivách, kde vodu a zemědělství považujeme za základní podmínku přežití. Tenhle model fungoval, dokud archeologové nezačali nacházet sídliště, která do něj vůbec nezapadala. V rádžasthánské poušti Thar, pouhých 17 kilometrů od pákistánských hranic, objevil v roce 2025 tým z Rádžasthánské univerzity a Rádžasthán Vidjápíthu lokalitu Ratadija Ri Dhérí. Jde o zralé harappské sídliště datované mezi lety 2600 a 1900 př. n. l. Z písku vykopali keramiku, cihly typické harappské výroby, pec s centrálním sloupem i pazourkové čepele dovezené z pákistánských hor Rohrí, což dokládá dálkový obchod. Jde o vůbec první potvrzený harappský nález v téhle části pouště. A civilizace, kterou jsme si představovali jako říční, se tedy uměla přizpůsobit i nehostinné poušti.

Hradby o tři století starší, než jsme mysleli

Podobný posun se odehrál i v čínském Ťi-nanu. Archeologové tam desítky let předpokládali, že obranné hradby státu Čchi vznikly až v pozdním období Válčících států, kolem 4. nebo 3. století př. n. l., kdy vzájemný vojenský tlak dosáhl vrcholu. Nová analýza konstrukčních vrstev a keramiky ale ukázala, že části hradeb Čchi vznikaly už v období Jara a podzimu, kolem 7. století př. n. l., tedy zhruba o tři sta let dřív. A v nejstarší části sídliště odkryli badatelé ještě starší hliněnou hradbu, patřící k lung-šanské kultuře z let 2600 až 1900 př. n. l. Tahle hradba vznikla v době, kdy ještě neexistovalo písmo ani bronzová metalurgie, a přesto dokazuje, že tamní komunita už uměla organizovat práci ve velkém měřítku.

Keltské město, o kterém všechny texty mlčí

Ve východních Čechách narazili archeologové na podobnou situaci úplně náhodou, konkrétně při záchranném průzkumu před stavbou dálnice D35 u Hradce Králové. Během prvních sond se nálezy začaly hromadit tak rychle, že se z rutinní kontroly vyklubalo jedno z největších keltských sídlišť, jaké kdy bylo v této části Evropy identifikováno. Šlo o desítky hektarů, stovky zlatých a stříbrných mincí, šperky, sklo, jantar a stopy po místní ražbě mincí. Psané prameny o každodenním životě laténských Keltů ve střední Evropě mlčí skoro úplně. Nálezy jako tenhle to ticho zaplňují.

Bronzové město na kazašské stepi

Podobný příběh se odehrál i v severovýchodním Kazachstánu, kde archeologové roky předpokládali, že step obývaly hlavně mobilní pastevecké skupiny, které po sobě nezanechávaly skoro nic. V lokalitě zvané Semiarka, „město sedmi roklí“, se však ukázalo, že to je jinak. Světlo světa spatřilo sídliště o rozloze 140 hektarů s řadami obdélných budov a rozsáhlou bronzovou výrobou. Struska, kelímky, úlomky rudy a hotové kovové předměty datované kolem roku 1600 př. n. l. Semiarka tak dokazuje, že vedle mobilních pastevců na stepi existovala i usedlá, organizovaná společnost s vlastní průmyslovou výrobou.

Mayský městský trojúhelník, starší než Tikal

„Vaše město napadla obří ještěrka.“

klasická hláška ze hry SimCity (parafráze)

V guatemalském Petenu použili archeologové lidar, aby se podívali pod hustý prales poblíž známé lokality Uaxactún. To, co uviděli, byla rozsáhlá plošina staveb, pyramid a plánovaných prostor. Raná urbánní krajina z období středního preklasiku, zhruba 800 až 500 př. n. l. Tři propojené lokality, dnes nazvané Los Abuelos, Petnal a Cambrayal, tvoří podle guatemalského ministerstva kultury „dosud neznámý městský trojúhelník“.

V Petnalu stojí pyramida vysoká 33 metrů s dochovanými malbami, v Cambrayalu zase palác s propracovaným systémem kanalizace. Tohle datování znamená, že Mayové budovali monumentální architekturu o staletí dřív, než se dosud myslelo, v době, kdy je učebnice řadily mezi malé, decentralizované komunity.

Andské město, které přežilo kolaps

A konečně vysoko v peruánských Andách, nad pobřežním údolím Baranca, vyrostlo město Peñico zhruba 1800 až 1500 let př. n. l. Bylo to tedy krátce po úpadku takzvané civilizace Norte Chico (Caral), nejstarší známé komplexní společnosti v Americe. Roky se vedla debata, jestli tamní urbánní život po Caralu úplně zkolaboval, nebo jen změnil formu. Peñico s obřadními stavbami, obytnými zónami a kruhovými prohloubenými náměstími dává jasnou odpověď: lidé se nevzdali, jen přeorganizovali.

Co to všechno znamená?

„Might solve a mystery
Or rewrite history.“

znělka Kačeřích příběhů

Sedm různých kontinentů, sedm různých tisíciletí, a jeden společný vzorec. Znovu a znovu se ukazuje, že starověké civilizace nebyly tak křehké, izolované nebo geograficky omezené, jak jsme si mysleli. Uměly se přizpůsobit poušti, přežít kolaps, budovat hradby dřív, než jim to dovolovaly „správné“ historické podmínky. V příštím díle zůstaneme na stejné mapě, ale přesuneme pozornost od kamenů k víře. Uvidíme, jak vedle sebe žili křesťané a zoroastrovci v Iráku, i to, jak vypadal jeden z nejstarších obrazů Ježíše na světě.

Součást série: Archeologie 2025

Tohle je 1. díl z pětidílné série založené na ročním přehledu World of Antiquity. Ostatní díly:

• Díl 1/5 – Města, o kterých jsme nevěděli (tady jste)
• Díl 2/5 – Bohové vedle sebe
• Díl 3/5 – Paláce moci
• Díl 4/5 – Řemesla, archivy a všední den
• Díl 5/5 – Hrobky, které konečně mluví

Zdroje: YouTube, ArkeoNews, ArcheologyMagazine