Proč vás 24 druhů džemu dělá nešťastnými: Paradox volby

„Jedním z největších životních rizik je přílišná opatrnost.“

Neznámý autor

Stojíte v supermarketu v uličce s cereáliemi. Chcete si koupit snídani. Mělo by to být jednoduché, ne? Jenže tady visí nějakých 40 druhů cornflakes, müsli, granoly a kaší. S medem, bez medu, s čokoládou, bio, bezlepkové, s kousky ovoce, s jogurtem, proteinové…

O deset minut později stále prohlížíte regály, nejste schopní se rozhodnout, a nakonec sáhnete buď po něčem úplně náhodném, nebo po té samé věci, co kupujete už pět let. A ještě si po pěti minutách říkáte, jestli to byla správná volba.

Gratuluju. Právě jste zažili paradox volby.

Barry Schwartz a džemový experiment

Americký psycholog Barry Schwartz napsal knihu, která změnila pohled na svobodu rozhodování. Jmenuje se „The Paradox of Choice“ a hlavní myšlenka je prostá: čím víc možností máme, tím jsme míň šťastní.

Zní to neintuitivně. Vždyť víc možností znamená víc svobody, ne? Víc svobody znamená lepší život, že?

No, ne tak úplně.

Jeden z nejslavnějších výzkumů, o který se Schwartz opírá, provedla profesorka Sheena Iyengar a použila k němu džemy. Představte si stánek v obchodě, kde můžete ochutnat džemy. Někdy tam měli na 6 druhů, jindy 24. Výsledek? Když tam bylo 6 druhů, lidé byli ochotnější si nějaký vybrat a koupit. A byli s ním spokojenější. Když tam bylo 24 druhů, byli výběrem paralyzováni. Častěji si nevybrali vůbec nic. A ti, kteří si vybrali, pak své volby častěji litovali.

177 druhů džemu? To je absurdní. Jak má normální člověk rozhodnout o rozdílu mezi džemem číslo 8 a džemem číslo 143?

Maximalizátoři vs. Satisfikátoři

Schwartz a jeho kolegové zjistili, že lidé se dělí na dva typy: maximalizátory a satisfikátory.

Maximalizátor je ten, kdo prostuduje všechny možnosti. Projde celou uličku cereálií, přečte si složení každého balení, porovná ceny, zkontroluje recenze na mobilu, pak se vrátí zpátky a znovu zkontroluje tři finalisty. Po půlhodině odejde s „tím úplně nejlepším“ (ať už to znamená cokoli) balením, aby si v půlce cesty domů řekl, jestli neměl vzít ty s medem.

Satisfikátor si stanoví kritérium. „Chci cereálie, které mi budou chutnat dost dobře na to, abych je ráno snědl.“ Projde uličkou, najde první balení, které tohle kritérium splňuje, hodí ho do košíku a jde dál. Nebo: „Chci nejlevnější kečup v této uličce.“ Hotovo za 10 sekund.

Slovo „satisficing“ je kombinace „satisfy“ (uspokojit) a „suffice“ (postačit). Česky by se dalo říct „dostatečně dobré rozhodování“.

Otázka zní: Kdo z těch dvou typů je šťastnější?

Výzkum je brutálně jasný

Schwartz a kolegové zjistili v roce 2002 spolehlivý vztah mezi maximalizací a životní spokojeností. Lidé, kteří říkají, že před rozhodnutím zvažují všechny možnosti, jsou v běžném životě méně šťastní než ti, kteří se rozhodují jednoduše a relativně rychle.

Tohle není jen o nákupu cereálií, jde o celý způsob života.

České výzkumy to potvrzují. Když se zvýší počet možností, lidé mají tendenci vybrat „výchozí variantu“ – prostě to, co tam bylo předtím, nebo to, co nedělá nic. Americký trh s důchodovým spořením se od roku 1998 do 2002 co do počtu možností zdvojnásobil. Výsledek? Zaměstnanci odkládali rozhodnutí o způsobu spoření a tato prokrastinace jim pak přinesla nemalé problémy a podle některých expertů byla důvodem, proč americká střední třída čelila finanční krizi začátku 21. století prakticky bez rezerv.

A je tady další zákeřnost: čím víc možností máte, tím víc pak své volby litujete, protože si pořád říkáte „co kdyby“. Co kdyby to bylo lepší s těmi jinými cereáliemi? Co kdyby ta práce byla zajímavější? Co kdyby ten vztah byl víc…?

Rozhodovací paralýza není vtip

„Takže nakonec je problémem opět volba.“

Architekt, Matrix Revolutions

Čím složitější rozhodování je, tím víc nám bere energie. Samotný okamžik výběru vytváří negativní emoci. Tohle vede k tomu, že rozhodování odkládáme.

Znáte to? Máte dělat dvě důležité věci A a B. Nevíte, kterou začít. Takže uděláte věc C – kterou jste dělat vůbec neměli. Nebo začnete scrollovat Facebook. Nebo vyrazíte do hospody.

To je rozhodovací paralýza v akci.

Ještě horší příklad z výzkumu: Skupině téměř tří stovek lékařů představili pacienta s problémem s kyčlí. Všechny léky byly vyzkoušeny. Lékaři poslali pacienta na operaci – úplnou náhradu kyčle. Pak přišla změna scénáře: těsně před operací bylo lékařům oznámeno, že existuje ještě jeden lék, který nebyl vyzkoušen. Co udělali? Většina poslala pacienta stejně na operaci.

Proč přidání jedné možnosti zvýšilo počet lékařů, kteří vybrali operaci? Protože rozhodovat mezi dvěma léky bylo těžší než prostě poslat pacienta na tu operaci, která tam byla od začátku jako „výchozí varianta“.

Člověk by si říkal, že lékaři jsou racionální. Jenže nejsou. Nikdo z nás není.

FOBO: Strach z lepší možnosti

Moderní doba dala tomuhle jevu nové jméno: FOBO – Fear of Better Options (strach z lepších možností). Je to jako FOMO, jen horší.

FOMO je strach, že přicházíte o něco důležitého (většinou tehdy, když nejste 10 minut na sociálních sítích). FOBO je strach, že si vyberete špatně, protože možná za rohem je možná něco lepšího.

Tohle se projevuje všude. Při hledání práce se lidé zdráhají přijmout nabídku, protože doufají v lepší peníze někde za rohem. Ve vztazích lidi pořád porovnávají partnery místo toho, aby s nimi budovali spojení. Na Netflixu scrollujete 45 minut a stejně skončíte u Přátel, které jste viděli už desetkrát.

Podle profesorky Sheeny Iyengar z Kolumbijské univerzity platí: větší výběr vede k větší nerozhodnosti a menší spokojenosti s finálním rozhodnutím.

Česká perspektiva: Omezená racionalita

Herbert Simon, nositel Nobelovy ceny, popsal koncept „omezené racionality“. Řekl, že lidé prostě nejsou schopni zpracovat všechny informace. Je to na nás příliš náročné a prostředí je příliš komplexní.

Proto navrhl metodu „uspokojování“ (satisficing): hodnotíte možnosti do té doby, než najdete nějakou, která je uspokojivá. Nepotřebujete tu nejlepší. Potřebujete „dost dobrou“.

Příklad: Když kupujete auto, nehodnotíte všechna auta na trhu jen proto, abyste našli to úplně nejlepší. Hodnotíte některá auta, dokud nenajdete nějaké „dost dobré“.

To je klíčové: Dost dobré ≠ špatné. Dost dobré = funkční, rozumné, efektivní.

Co s tím teď dělat?

Výzkum fotografií z Harvardu je fascinující. Studenti si ve fotografickém kurzu vyvolali fotografie, vybrali si dvě nejlepší a pak si museli vybrat jednu. Polovina mohla své rozhodnutí později změnit. Polovina ne.

Výsledek? Ti, kteří mohli rozhodnutí změnit, byli s fotografií výrazně méně spokojení. Ti, kteří ho změnit nemohli, byli naopak s fotografií časem ještě spokojenější.

Druhá část experimentu: Další skupina studentů si měla vybrat mezi dvěma kurzy. První s možností změny, druhý bez. Většina si vybrala kurz s možností změny.

Vidíte ten paradox? Lidé si myslí, že chtějí možnost změny. Ale ve skutečnosti je ta možnost dělá nešťastnějšími.

Krásný a současně děsivý příklad extrému dopadu rozhodovací paralýzy se stal koreanistce a expertce na KLDR Nině Špitálníkové. V KLDR v obchodech prakticky nic není, takže když najdete 2 roky prošlou Snickers, jste nadšení, že není prošlá déle. Když se pak Nina vrátila do Čech a šla na nákup, stála před regálem, kde bylo 50 druhů jogurtů. Zamrzla, musela obchod opustit. Prostě si nedokázala vybrat.

Praktická strategie

Psycholog Josef Maureder to shrnul jednoduše: „Vol si v životě takové cesty, na kterých dokážeš být více milujícím člověkem“. Neznamená to jen romantickou nebo rodičovskou lásku. Znamená to: Kde můžeš být nejlepší verzí sebe? Kde můžeš dávat, co máš? Kde máš smysl?

Tohle jsou lepší kritéria než „která možnost je objektivně nejlepší“.

Konkrétní tipy:

1. Stanovte si jasná kritéria předem. Než vstoupíte do obchodu s cereáliemi, řekněte si: „Chci bio, bez cukru, a nesmí to být přes 80 korun.“ Pak vyberete první věc, která tohle splňuje.
2. Pravidlo 5 minut. Pokud nejde o zásadní věc, rozhodněte se do 5 minut a nepřemýšlejte dál.
3. Záměrně si omezte výběr. Místo „prohlédnu si všechny restaurace ve městě“ řekněte „vyberu si mezi těmito třemi“.
4. Trénujte malá rozhodnutí. Co si vzít k snídani? Rozhodněte rychle. Co si obléct? Rozhodněte rychle. Postupně si budujete schopnost rozhodovat se bez úzkosti.
5. Přijměte, že dokonalé řešení neexistuje. Dobrá volba není ta nejlepší možná. Dobrá volba je ta, se kterou jste spokojení.

Závěr: Svoboda není v počtu možností

Žijeme v době, kdy máme víc možností než kdokoliv v historii lidstva. Mělo by nás to dělat šťastnějšími. Ale nedělá. Protože svoboda není v tom, že máte 177 druhů džemu. Svoboda je v tom, že se dokážete rozhodnout a pak s tím rozhodnutím v pohodě žít.

Maximalizátoři tráví hodiny hledáním těch nejlepších cereálií a pak litují, že si nevzali jiný. Satisfikátoři si vezmou první dost dobré, dají si je k snídani, ani o nich nepřemýšlí, a věnují svou energii něčemu, co opravdu stojí za to.

A tohle není jen o cereáliích. Je to o práci, vztazích, bydlení, kariéře. O všem. Čím víc možností zvažujete, tím víc budete litovat. Čím rychleji se rozhodnete podle jasných kritérií, tím spokojenější budete.

Paradox volby říká: Méně je víc. Ne proto, že byste měli méně možností. Ale proto, že byste měli méně času trávit tím, že je všechny analyzujete.

Najděte si něco dost dobrého. A žijte s tím.

Je to osvobozující.

Zdroje: DSpace, Wikisofie, GrowJOB, ZaKrasou, Psychologie, MojePsychologie, Aktualne, SedmaGenerace, Psychologie, YouTube