Slazené limonády a rakovina žaludku. Co studie fakt ukázala a co ne?
„Korelace samotná nedokazuje nic. Akorát tak nakloní hlavu, potutelně mrkne a gestem naznačí, ať se člověk radši podívá jinam.“
(volně, v duchu proslulého komiksu XKCD o korelaci a kauzalitě)
Že slazené limonády nejsou žádný zdravotní zázrak, ví dnes už asi každý, kdo přišel do styku s jakoukoli výživovou poradnou nebo aspoň vlastním zubařem. A přesto je pijeme dál. Podle odhadů si dvě třetiny amerických dospělých dopřejí aspoň jednu sladkou limonádu denně, u dětí je to podobné. Nová analýza publikovaná v časopise Gastro Hep Advances teď k dlouhému seznamu známých rizik přidává jedno, které tu předtím jasně zdokumentované nebylo: souvislost s rakovinou žaludku.
Co přesně tým zjistil?
Tým vedený gastroenterologem Andrewem T. Chanem z Massachusetts General Hospital využil data ze dvou rozsáhlých dlouhodobých amerických studií (Nurses‘ Health Study a Health Professionals Follow-Up Study) a dohromady sledoval přes 112 000 lidí. Účastníci každé dva roky vyplňovali dotazník o svém stravování, včetně konzumace slazených nápojů. Tedy limonád, sportovních nápojů a podobně. To vše spolu s údaji o životním stylu a zdravotní historii. Mezi lety 1986 a 2022 se v tomhle obřím souboru objevilo 278 zdokumentovaných případů rakoviny žaludku.
Když výzkumníci srovnali lidi, kteří pili aspoň jednu sladkou limonádu denně (jedna porce byla definovaná jako 237 mililitrů), s těmi, kteří slazené nápoje nepili vůbec, vyšlo jim po zohlednění dalších rizikových faktorů zvýšené riziko rakoviny žaludku 2,45násobné. Rozdíl byl výraznější u žen – u nich vyšlo riziko téměř trojnásobné, u mužů zhruba dvojnásobné. Zajímavé je, že u nápojů slazených umělými sladidly se žádná podobná souvislost neobjevila, byť se kolem nich vede vlastní samostatná debata o zdravotních rizicích.
„Tohle je první studie, která u americké populace prokazuje souvislost mezi konzumací slazených nápojů a rakovinou žaludku,“ řekl Chan. „Rakovina žaludku je celosvětově pátou nejčastější příčinou úmrtí na rakovinu, ale víme velmi málo o tom, jak k ní přispívá strava.“
Proč je zrovna žaludeční rakovina tak neprobádaná?
Sám tým nabízí vysvětlení jen formou hypotéz. Tedy jako nárůst tělesné hmotnosti, inzulinová rezistence, nerovnováha steroidních hormonů, zánět, poškození DNA nebo narušení střevního mikrobiomu. Podle autorů zatím ale žádný z těchto mechanismů nebyl u tohoto konkrétního typu rakoviny přesně prozkoumán a bude to vyžadovat další výzkum.
Tady je potřeba zastavit se u toho nejdůležitějšího slova celého článku – souvislost. Jde o observační studii, což znamená, že ukazuje korelaci v datech, ne prokázanou příčinnou souvislost. Nemůžeme z ní usoudit, že sladké nápoje u konkrétních lidí přímo způsobily rakovinu žaludku. Do hry mohlo vstoupit mnoho jiných faktorů. Autoři sami přiznávají významné limity. Například měli jen omezené informace o infekci bakterií Helicobacter pylori, což je přitom jeden z nejlépe zdokumentovaných rizikových faktorů žaludeční rakoviny vůbec. Současně chyběly i úplné rodinné anamnézy části účastníků.
Historie, která by měla dělat čtenáře skeptičtějším i optimističtějším zároveň
„Bez dat, která by prokázala, že dokážu vyvolat vřed u zvířecího modelu, byl lidský experiment jediná možnost.“
Barry Marshall, mikrobiolog, Nobelova cena za fyziologii a medicínu 2005 (Nature, 2014)
Zmínka o Helicobacter pylori v limitacích téhle studie totiž není jen technická poznámka pod čarou. Je to připomínka jedné z nejpozoruhodnějších historek moderní medicíny. Ještě v osmdesátých letech se všeobecně věřilo, že žaludeční vředy a záněty způsobuje stres, kořeněné jídlo nebo přebytek žaludeční kyseliny. Tedy v podstatě životní styl.
Australský patolog Robin Warren si ale v roce 1979 všiml spirálovitých bakterií v biopsiích žaludeční sliznice a mladý lékař Barry Marshall se s ním pustil do zkoumání, co to znamená. Když ale svým kolegům nedokázali přesvědčivě dokázat, že bakterie skutečně způsobují onemocnění, protože pokusy nakazit prasátka selhaly a vědecká komunita zůstávala skeptická, sáhl Marshall po řešení, které by dnešní etická komise těžko schválila.
Na vlastní žaludek
V roce 1984 vypil kulturu bakterie Helicobacter pylori přímo z laboratorní nádoby. Během pár dní dostal zánět žaludeční sliznice, biopsie potvrdila přítomnost bakterie, a Marshall se pak sám vyléčil antibiotiky. Trvalo to ještě skoro deset let, než medicína tuhle myšlenku přijala naplno, ale v roce 2005 dostali Marshall s Warrenem Nobelovu cenu.
Ta historka je tu důležitá ze dvou důvodů najednou. Zaprvé je to připomínka, jak snadno se dá „zdravý rozum“ o příčinách nemoci ukázat jako úplně mylný. Po desítky let jsme si mysleli, že za vředy může životní styl, dokud se neprokázalo, že šlo o infekci. A zadruhé, a to je právě ta ironie, právě tahle bakterie je jeden z hlavních podezřelých, o kterém nová studie o sladkých nápojích nemá dostatek dat.
Je docela dobře možné, že část pozorovaného rizika souvisí s tím, jak sladké nápoje ovlivňují prostředí v žaludku, ve kterém se H. pylori daří, a ne s cukrem samotným jako takovým. Zatím to nikdo pořádně neprozkoumal.
Co si z toho vzít, a co ne?
Škála věrohodnosti je tu na místě. Že lidé, kteří denně pijí slazené nápoje, mají ve sledovaném souboru vyšší výskyt rakoviny žaludku, je solidně zdokumentované ve dvou velkých, dlouhodobě sledovaných kohortách. Že sladké nápoje tuhle rakovinu přímo způsobují konkrétním biologickým mechanismem, je zatím nepotvrzená hypotéza, která teprve čeká na přesnější výzkum. Tedy přesně tak, jak to sami autoři formulují.
Prakticky vzato to ale nemění moc na doporučení, které bylo rozumné už předtím. Sladké nápoje mají zdokumentovanou souvislost s obezitou, cukrovkou druhého typu i s několika dalšími typy rakoviny bez ohledu na tu žaludeční.
Někdy není potřeba čekat na dokonalý důkaz kauzality, abychom si řekli, že sklenice vody je rozumnější volba než další Cola. Jen je dobré si u podobných titulků pamatovat, že „souvislost“ a „příčina“ nejsou synonyma. Současně je medicína plná případů Hercula Poirota, kde se skutečný viník skrýval úplně jinde, než jsme si mysleli.
Zdroje: ScienceAlert, Nature