Proč většina lidí nezbohatne? Nemají špatný nápad, jen si nepamatují, proč začali
„Úspěch je dělat tu samou zjevnou věc po neobyčejně dlouhou dobu, aniž byste si mysleli, že jste chytřejší, než jste.“
Shane Parrish (v citaci Alexe Hormoziho)
Podnikatel a investor Alex Hormozi má jednu větu, která je nepříjemně přesná: podnikání je mnohem víc válka srdce než válka mysli. Většina lidí totiž velmi dobře ví, co by měla dělat. Problém není v informacích, ale v jejich aplikaci. Umíme perfektně radit, ale mnohem horší je to s dodržováním takových postupů. Jeho popis hlavní příčiny selhání vás nebude bavit. Není to totiž moc sexy, nezní to jako cool zkratka. Jde, jako už tolikrát, o obyčejné rozptylování pozornosti.
Podle jeho vlastních slov měly všechny jeho velké podnikatelské chyby stejný zdroj: rozdělil pozornost mezi víc věcí najednou. Jakmile to udělal, tržby přestaly růst. A tady přichází ta nepříjemná matematika. Když totiž máte současně rozjeté tři projekty, může fungovat každý z nich. Ale nakonec nebude fungovat žádný. Konkurent, který vás nakonec porazí, se totiž bude věnovat jen jednomu. Třetina vaší pozornosti proti jeho stoprocentní pozornosti prostě nemá šanci. Máme na to krásné české přísloví o neprohánění více zajíců najednou.
Kolotoč, ve kterém se motá skoro každý
„A není to náhodou práce?“
Lotrando a Zubejda
Nejsilnější část celého rozhovoru je model šesti fází, kterými prochází téměř každý začínající podnikatel. Startovní čára je u nepoučeného optimismu. Vidíte kamaráda nebo někoho na internetu, jak zdánlivě vydělává peníze na nějakém nápadu. A vám to připadá super, protože vůbec netušíte, co všechno za tím vězí. Pak se do toho pustíte a dorazí druhá fáze: poučený pesimismus. Zjistíte, že je to výrazně složitější, než jste čekali.
Třetí fáze je ta klíčová – krize smyslu, údolí zoufalství. Pokračujete, věci dál nefungují, a přesně tady se cesty podnikatelů rozdělují. Naprostá většina lidí tady totiž udělá jednu věc: řekne si, že vedle je nějaká jiná příležitost, která možná půjde líp. A tím skočí zpátky na start, do zmíněného nepoučeného optimismu. Jen s novým nápadem. A pak dokola, znovu a znovu, po dvacet let žijí stejných šest měsíců.
Přerušení kruhu
Druhá cesta z údolí zoufalství je zůstat. Stanete se poučeným optimistou. Pořád víte všechno to špatné, ale teď máte přehled o situaci a víte, jak co popohnat a co minimalizovat. A teprve odtud se dostanete tam, kam jste chtěli od začátku. Jen jste si tehdy mysleli, že to bude rychlé a snadné.
Tohle zdaleka není nová myšlenka omezená na Hormoziho okruh. Zakladatel akcelerátoru Y Combinator Paul Graham razí pro téměř identický jev termín „koryto smutku“ (trough of sorrow). Tedy období po počátečním nadšení, kdy firma ztrácí tah, a hlavní příčinou, proč startupy v tomto bodě umírají, není podle něj špatný produkt. Jen to, že se zakladatelé psychicky vyčerpají a vzdají to (I Done This Blog). Investor Ben Horowitz tomu zase říká prostě „ten boj“ (the struggle). Tři různí lidé, tři různá odvětví, jeden a tentýž vzorec. Což je solidní signál, že tu nejde o osobní slabost, ale o předvídatelnou fázi, kterou musí projít skoro každý.
Fokus jako forma manželství
Hormozi definuje commitment – závazek – jako eliminaci alternativ. Manželství je podle něj ultimátní závazek přesně proto, že jste vyřadili doslova všechny alternativy kromě jednoho člověka. A tvrdí, že spousta podnikatelských problémů by se vyřešila pětinásobným až desetinásobným růstem, kdyby si lidé prostě nenechali únikovou cestu. On sám to dělá doslova. Jak sám říká, prostě „pálí lodě“ a strukturuje si život tak, aby bylo těžké utíkat k alternativám.
Tahle myšlenka má hezkou obdobu v organizačním rozvoji. Hormozi cituje analogii investora Keitha Raboise, jednoho z původní „PayPal mafie“. Firma, která najednou získá tah na trhu, začne najímat spoustu lidí v přesvědčení, že výkon poroste úměrně s počtem zaměstnanců. Realita je jiná: většina nových lidí je jen munice, ale firmu limituje počet „hlavní“. Tedy lidí, kteří dokážou skutečně zpracovat a tu munici také vystřelit ven. Nemá smysl kupovat víc kulek, když máte jedno dělo. Potřebujete najít druhé a třetí dělo, ne skladovat další bedny nábojů.
Fakta, kterým se vyplatí nevěřit naslepo
Tady se hodí na chvíli zpomalit, protože i skvělý řečník občas popisuje reálnou historku nepřesně. Což je navíc samo o sobě dobrá lekce. Hormozi v rozhovoru zmiňuje, jak Facebook v raných letech řešil problém s udržením uživatelů a nakonec přišel na klíčovou metriku: „deset přátel za čtrnáct dní.“ Ve skutečnosti je zdokumentovaná verze této slavné historky jiná.
Bývalý šéf růstového týmu Facebooku Chamath Palihapitiya opakovaně popsal, že klíčové zjištění znělo sedm přátel během deseti dní. To bylo jediné, o čem podle jeho slov firma měsíce mluvila na každém interním setkání (Startup Archive). Čísla si Hormozi zjevně popletl za pochodu, což se stává i lidem, kteří danou historku znají léta a citují ji jako ilustraci správně pochopeného principu.
Samotný princip, tedy najít jednu jasnou metriku a soustředit se jen na ni, to však nijak nemění. Ale je to hezká připomínka, že i dobře znějící čísla z podcastu stojí za rychlé ověření, než je začnete sami opakovat dál a dělat z nich radu.
Nábor podle nejmenší mezery, ne podle ideálu
Poslední věc, kterou stojí za to zmínit, je Hormoziho přístup k náboru lidí. Většina firem podle něj najímá naslepo. Vezmou najednou deset lidí a uvidí, kdo se osvědčí, místo aby uměly někoho systematicky vycvičit. Jeho rada je najímat vždy na nejmenší chybějící dovednost. U nekvalifikované práce jako obsluha přepážky pekárny se vyplatí najmout na postoj, spolehlivost, ochotu, úsměv – a doučit dovednosti.
Jednoduše proto, že práce za kasou se dá technicky zvládnout za půl hodiny. U vysoce kvalifikovaných pozic, kde nejde naučit deset let zkušeností finančního ředitele za odpoledne, se logika obrací. K tréninku pak používá jednoduchý třífázový systém: zdokumentovat, předvést, zopakovat. Nejdřív úkol sami zdokumentujete krok za krokem do kontrolního seznamu. Pak ho před novým člověkem sami předvedete.
A jak sám zmiňuje, právě při předvádění se běžně ukáže, že svůj vlastní seznam nedodržujete, takže ho musíte upravit. Teprve když ho dokážete sami konzistentně dodržet, necháte nováčka, ať postup zopakuje před vámi.
Co si z toho odnést?
Celý rozhovor se dá shrnout jednou nepříjemnou pravdou, kterou Hormozi sám pojmenovává: většina úspěšných firem dosáhne velkých čísel mezi šestým a desátým rokem, ale většina lidí, kteří poslouchají podobné podcasty, podniká pět let dohromady. V aktuálním projektu jsou jen půl roku, protože se stále vrací k novým nápadům a napoučenému optimismu. Tohle není otázka chytrosti ani štěstí. Je to otázka, jestli vydržíte v údolí zoufalství o trochu déle než ostatní.
Zdroje: YouTube, StartupArchive, IDoneThis