Crowley: Nejnepochopitelnější člověk 20. století, nebo jeho nejúspěšnější marketér?

„Každý muž a každá žena je hvězdou.“

Aleister Crowley, Kniha zákona (1904)

Existuje seznam jmen, která fungují jako zkouška intelektuální odolnosti. Vyslovíte je a sledujete reakci. Darwin. Freud. Nietzsche. Machiavelli. A pak je Aleister Crowley — kategorie sama pro sebe. Zmiňte ho v průměrné konverzaci a dostanete buď přednášku o satanismu, nebo nadšené vzývání muže, který byl „příliš pokrokový pro svou dobu“. Obojí je vesměs nonsens, ale z různých důvodů.

Skutečný Crowley – historický, čitelný, analyzovatelný – je o dost zajímavější než obě karikatury. A jeho hlavní dílo, Liber ABA známý jako „ta velká modrá kniha“, je o dost jiná kniha, než jak ji čte drtivá většina lidí, kteří ji vůbec otevřou.

Kdo byl Crowley před tím, než se stal Crowleym

Edward Alexander Crowley se narodil v roce 1875 v anglickém Leamington Spa do bohaté rodiny, jejíž otec byl členem striktní evangelické sekty Exclusive Brethren. Jeho rané dětství bylo poznamenáno přísnou náboženskou výchovou, které se později vzepřel. Vzpoura proti rigidnímu prostředí ho zavedla na Cambridge, kde začal studovat mystiku a esoteriku. Tento vzorec – přísná náboženská výchova vedoucí k radikálnímu rozchodu s ní – se v dějinách okultismu opakuje se zarážející pravidelností a stojí tak přinejmenším za psychologickou poznámku.

V roce 1898 vstoupil do Hermetického řádu Zlatého úsvitu, organizace, která v Británii přelomu století sdružovala kuriózní směsici okultistů, básníků a aristokratů hledajících alternativu k oficiálnímu křesťanství. Tam potkal W.B. Yeatse – s nímž si zásadně nesedl – a tam také začal systematicky vstřebávat synkretický zásobník esoterické tradice: kabalu, hermetismus, taoismus, hinduistickou tantru, jógu.

To je důležité. Crowleyho okultní systém Magick byl důkladně eklektickou kombinací duchovních cvičení čerpajících ze západoevropských ceremoniálních magických tradic, přičemž jako první začlenil i indické zdroje pro paralelní disciplíny meditace a jógy. Crowley nebyl primitivní démonizátor – byl to syntetizátor, který procházel různými tradicemi a hledal v nich společný jmenovatel. Tohle z něj na přelomu století dělalo podivína, dnes by však byl interdisciplinárním badatelem.

Thelema: Filozofie, nebo náboženství, nebo provokace?

V roce 1904 napsal v Káhiře text, který nazval Liber Legis — Knihu zákona. Tvrdil, že ji diktovala entita jménem Aiwass. Jádrem tohoto textu je věta, která se pak stala základem celé Thelemy: Do what thou wilt shall be the whole of the Law — Čiň, co chceš, budiž celý zákon.

Tato věta se pravidelně cituje jako důkaz nihilismu nebo anarchie. Jenže v thelemickém kontextu neznačí „dělej si, co chceš“ ve smyslu hedonistické bezuzdnosti. Znamená: nalezni a naplň svou pravou vůli – Thelemu – svůj skutečný životní záměr, odlišný od povrchních přání a sociálních tlaků. Je to koncept blízký Jungově individuaci nebo Maslowově seberealizaci, jen zabalený do zcela jiného slovníku a světonázoru.

Náboženství, které Crowley vytvořil, legitimizovalo jeho roli charismatického zvěstovatele a předchůdce nového věku svobody pod zákonem „Čiň, co chceš.“ To, zda to byl upřímný mystický záměr nebo geniální sebepropagace, je otázka, na niž historici nedospěli k jednoznačné odpovědi. Pravděpodobně obojí zároveň.

Liber ABA: Kniha, kterou nikdo nečte správně

„Tisícistránkové dílo plné latinských citátů, kabalistické symboliky a sanskrtských termínů — přirozeně, první věc, co každý udělá, je přeskočí na část o magii.“

Terry Pratchett (ve stylu, volně)

Liber ABA, formálně Magick: Liber ABA, Book 4, je Crowleyho magnum opus – encyklopedický kompilát jeho myšlení, vydávaný postupně od roku 1912. Velká modrá kniha, jak ji thelemité familiárně nazývají, má čtyři části. Právě toto je bod, kde – jak správně identifikuje zdroj, ze kterého vycházíme – dochází k nejčastějšímu čtenářskému selhání.

Drtivá většina čtenářů přechází rovnou k části třetí: Magick in Theory and Practice. Je to ta nejslavnější, nejcitovanější, nejkontroverznější část. A je to také část, která bez kontextu předchozích knih dává jen zlomek toho smyslu, který by dávat mohla.

Část první — Mysticism — je přitom v mnoha ohledech nejdůležitější. Je to systematický průvodce meditativní praxí, stavů vědomí a toho, co Crowley nazývá „Knowledge and Conversation of the Holy Guardian Angel“ – mystické sjednocení s vlastní hlubší podstatou. Bez pochopení tohoto cíle je celý magický aparát pouhou technikou bez záměru. Jako kdybyste se učili hrát na klavír bez toho, abyste kdy slyšeli hudbu.

Část druhá, Magick (Elementary Theory), buduje konceptuální základy: co je magická vůle, jak funguje rituální praxe jako nástroj psychologické transformace, jaký je vztah mezi symbolem a vědomím. Část čtvrtá, The Equinox of the Gods, je historickým a teologickým rámcem Thelemy.

Číst jen část třetí bez zbytku je jako studovat Freudovu teorii snů bez jakéhokoliv kontextu psychoanalýzy. Techniky bez teorie, rituál bez záměru.

Vliv, který nikdo nepřiznává

Crowleyho spisy měly podstatný vliv na Geralda Gardnera, klíčovou postavu za Wiccou, a L. Ron Hubbard byl zapojen do californské thelemické skupiny ještě před tím, než rozvinul scientologii. Toto jsou dvě náboženská hnutí, která dnes mají dohromady miliony aktivních příznivců. A obě čerpají, přinejmenším zčásti, z Crowleyho práce, obvykle bez přiznání.

Crowleyho vliv přetrvává skrze populární kulturu včetně hudby a literatury. Beatles ho zařadili na obálku Sgt. Pepper’s. Jimmy Page ze Led Zeppelin vlastnil Crowleyho dům v Boleskine a byl sběratelem jeho rukopisů. David Bowie ho citoval jako jeden ze svých hlavních intelektuálních vlivů. Ozzy Osbourne mu věnoval píseň.

A pak je tu méně přiznávaná linie: kontrakultura 60. let. Crowleyho vliv lze vidět v kontrakulturním hnutí konce 60. a počátku 70. let. „Do what thou wilt“ – zbavené thelemického kontextu a přeložené do hnutí osobní svobody – se stalo jedním ze sloganů éry. Timothy Leary ho přímo citoval. Část hippie etiky svobodné vůle a odmítnutí společenských omezení jde genealogicky přes Crowleyho zpět k romantickým myslitelům 19. století.

Jak číst Crowleyho bez ztráty rozumu?

Kde se nacházíme, pokud vezmeme v úvahu historický kontext, psychologickou funkci a věrohodnost?

U Crowleyho to vypadá zhruba takto: jeho synkretický přístup ke srovnávání meditativních a rituálních tradic napříč kulturami předchází akademické srovnávací religionistice a je v tomto smyslu legitimním intelektuálním projektem. Jeho psychologický model – práce s vědomím, symbolem, rituálem jako nástrojem intrapersonální transformace – má paralely v analytické psychologii a je přinejmenším smysluplný jako hypotéza. Jeho metafyzické nároky – komunikace s nadpřirozenými bytostmi, magie jako doslova ovlivňování fyzické reality – jsou vědecky neprokázané a vědecky neprokazatelné.

To neznamená, že je to bezcenné. Znamená to, že čtete jiný typ textu, než je vědecká monografie. Rituál a mýtus mají svou vlastní funkci – psychologickou, socializační, transformativní. Crowleyho texty fungují na více vrstvách najednou: jako filozofie vůle, jako meditativní praxe, jako kulturní provokace, jako literatura. Číst je výhradně jako návod na magii je stejně omezující jako číst je výhradně jako bláboly šílence.

Crowley byl mnoho věci. Vzdělaný syntetizátor esoterickych tradic. Spisovatel s pronikavým sarkasmem. Geniální sebepropagátor. Současně misogyn a rasista v duchu své doby, a v tomto ohledu ani trochu nevybočoval. A byl to člověk, jehož vliv na 20. století je sotva ocenitelný – právě proto, že tak systematicky zůstává pod povrchem.

Nejnebezpečnější šelma není ta, která se tváří jako šelma.

Zdroje: YouTube, Britannica, Academic, Academia