Probiotika jsou všude. Důkazy pro ně tak úplně ne

„Probiotika dnes najdete všude – v jogurtu, v tabletkách, dokonce i v marketingových sloganech, které samy o sobě zřejmě obsahují nulovou výživovou hodnotu.“

(volný vtip o všudypřítomnosti probiotik)

Probiotika patří mezi ty pilulky, které vidíte doslova všude. Najdete je v regálech supermarketů, v lékárnách, ve zdravé výživě za rohem. Existují nekonečné produkty, které se hrdě chlubí svým probiotickým obsahem, na každé sociální síti najdete miliony videí radících zvýšit příjem probiotik kvůli všemu možnému, od lepšího zažívání až po silnější imunitu. Otázka, kterou si přitom klade až překvapivě málo lidí, zní: proč to vlastně všichni doporučují, když jsou důkazy podstatně slabší, než by se čekalo?

Co přesně jsou probiotika, a co na ně střevo?

Do kritického zhodnocení celého tohoto fenoménu se pro ScienceAlert pustil epidemiolog Gideon Meyerowitz-Katz. Když mluvíme o probioticích, míníme tím obecně několik druhů bakterií žijících v našich střevech. Ty jsou spojovány s dobrým zdravím, například vyšší hladina bifidobakterií v střevě souvisí s nižším výskytem obezity, zatímco nižší hladina laktobacilů souvisí s vyšším rizikem infarktu. Logika je pak jednoduchá: dát lidem pilulky nebo doplňky obsahující tyhle potenciálně prospěšné bakterie a doufat, že se tím zlepší jejich zdraví.

Problém je v samotném střevě. To je totiž nesmírně složitý ekosystém, zatímco přidání jednoho bakteriálního kmene do jídelníčku je nesmírně jednoduchý zásah. „Jednou jsem byl na přednášce, kde výzkumník popsal probiotika jako to, že jedete doprostřed Amazonie a vysadíte tam deset tisíc kusů jednoho druhu stromu, v domnění, že to vyřeší jakýkoli problém,“ píše Meyerowitz-Katz. Možná to s něčím pomůže, ale zároveň to může mít nejrůznější nezamýšlené důsledky.

Co skutečně ukazují velké studie

Existuje obrovské množství výzkumu zaměřeného na probiotika. Bohužel mnoho jich je nekvalitních a moc neodpovídá na otázku skutečné funkčnosti probiotik. Doplňky s probiotiky navíc patří mezi oblasti s nejhorší akademickou integritou vůbec. Celé desítky randomizovaných studií zkoumajících vliv probiotik na tělo byly staženy kvůli nejrůznějším problémům s věrohodností dat.

Velké, kvalitně provedené studie přitom obvykle žádný přínos nenacházejí. Největší dosavadní studie zkoumající probiotika jako prevenci nachlazení z roku 2021 nezjistila žádný rozdíl oproti placebu. Neexistují přesvědčivé důkazy o přínosu probiotik na ekzém. Největší randomizovaná studie na předčasně narozených dětech, zahrnující 618 dětí, žádný přínos nenašla.

Dokonce ani v oblasti, kde bychom přínos čekali nejvíc, tedy prevenci průjmových infekcí, nedošlo k prokázání jasného přínosu. Rozsáhlý systematický přehled z roku 2020, zahrnující 82 studií a přes 12 000 účastníků, nenašel u probiotických tablet žádný přínos.

Když se to stane jedem

Ještě znepokojivější je, že probiotika mohou v některých případech i škodit. Cochranský přehled z roku 2021 zkoumající probiotika jako prevenci těhotenské cukrovky zjistil jen malé nebo žádné důkazy o přínosu. Naopak přišel s pravděpodobností zvýšeného rizika preeklampsie. Zvláštní je, že jiný cochranský přehled u žen, které už měly těhotenskou cukrovku diagnostikovanou, naznačil možné přínosy.

Jenže většina zahrnutých studií pocházela od výzkumné skupiny, která má na kontě přes tucet stažených prací kvůli vážným pochybnostem o integritě dat. Část problému spočívá v tom, že samotný pojem „probiotika“ je poněkud neurčitý. Lidé jím označují nejrůznější bakteriální pilulky, z nichž většina není standardizovaná a mnohé mohou mít odlišné účinky.

Možná záleží na přesném poměru bifidobakterií a laktobacilů. Nebo musí být probiotika vysoce personalizovaná, aby fungovala tak, jak doufáme. Zatím to prostě nevíme. Celkový závěr Meyerowitz-Katze je přitom jasný: souhrnná data nevyznívají pro probiotika příliš pozitivně. Mohou pomáhat u věcí přímo souvisejících se střevním zdravím, jako je prevence průjmu po antibiotikách. Jenže pro cokoli výraznějšího nejsou prostě důkazy dost silné.

Přednáška o hnilobě

„Stárnutí je otrava těla škodlivými bakteriemi ve střevech.“

(parafráze teorie Élieho Mečnikova, přednáška Old Age, Pasteurův institut, 1904)

Tahle kritika získává na váze, když člověk zná původní vznik celého konceptu probiotik. Nezačal totiž rigorózní klinickou studií, ale jedinou veřejnou přednáškou. V roce 1904 přednesl ukrajinsko-ruský imunolog Élie Mečnikov, tehdy působící na Pasteurově institutu v Paříži, přednášku nazvanou „Stáří“.

Během ní navrhl, že samotné stárnutí je z velké části způsobené takzvanou autointoxikací. Měl tím na mysli pomalou otravou těla hnilobnými bakteriemi žijícími v tlustém střevě. Mečnikov se doslechl o práci mladého bulharského výzkumníka Stamena Grigorova, který v tradičním bulharském jogurtu identifikoval konkrétní mléčnou bakterii.

Tohle spojil s nápadnou dlouhověkosti bulharských venkovanů, což ale myslel jen jako anekdotu, nikoli medicinskou souvislost. Navrhl, že jejich každodenní konzumace jogurtu potlačuje „špatné“ hnilobné bakterie ve prospěch „dobrých“ mléčných, a tím prodlužuje život.

Jogurt žije vlastním životem

„Kysané mléko je elixír: tajemství dlouhého věku objevil profesor Mečnikov.“

titulek deníku Chicago Daily Tribune, 1904

Přednáška se okamžitě dostala na titulní stránky novin po celém světě. Chicagský deník tehdy hlásal, že „kysané mléko je elixír“ a tajemství dlouhého věku objevil právě Mečnikov. Spustila obrovský, okamžitý globální nápor na jogurt a kysané mléčné výrobky. Vše doprovodila doslova vlna odborné lékařské literatury doporučující jogurt jako lék, dietní pomůcku i léčebný prostředek.

Z bulharského jogurtu se stal elixír. Mečnikov se sám od komerčního profitérství, které následovalo, snažil distancovat, ale bylo už pozdě to zastavit. Šílenství neustoupilo dřív než ve 20. letech. A i tehdy hlavně proto, že ho nahradila nová módní bakterie, Lactobacillus acidophilus. Nikoli ovšem proto, že by původní tvrzení bylo pořádně otestováno. O čtyři roky později, v roce 1908, dostal Mečnikov Nobelovu cenu za fyziologii nebo medicínu. Jen to bylo za úplně jiný objev, fagocytózu, ne za svou teorii o jogurtu a dlouhověkosti.

O 120 let později

Je až nápadné, jak moc dnešní hodnocení Meyerowitz-Katze připomíná přesně tenhle původní vzorec. Tedy desítky stažených studií, nekvalitní výzkum, velké dobře navržené studie nenacházející přínos, neurčitá a nestandardizovaná kategorie produktů. Přesvědčivý příběh o „dobrých“ bakteriích přemáhajících ty „špatné“ se veřejnosti i průmyslu strašně zalíbil.

Mnohem rychleji, než mu skutečná věda stačila dát za pravdu. Stejně, jako tomu bylo i u Mečnikova a bulharského jogurtu. Stojí za zmínku, že i samotné Mečnikovovo pozorování bulharských staříků stálo na vratkých demografických základech. Spolehlivé záznamy o narození byly totiž na tehdejším bulharském venkově dosti vzácné. A podobná tvrzení o extrémní dlouhověkosti u špatně zdokumentovaných populací se historicky často při bližším zkoumání neprokázala.

Co si z toho vzít?

Je dosti poučné, kam celý koncept probiotik jako jednoho z komerčně nejúspěšnějších zdravotních trendů moderní historie vlastně sahá. Tedy ne k rigorózní klinické studii, ale k jediné přednášce brilantního vědce, která se ze špatného důvodu stala virálem. Posíleno tím, že svou skutečnou Nobelovu cenu nakonec získal za něco úplně jiného.

O 120 let a jeden globální průmysl později dochází epidemiologové k závěru, na který by Mečnikovovi tehdejší kritici možná uznale přikývli. Přesvědčivý příběh o dobrých bakteriích bojujících proti špatným nikdy nebyl totéž co důkaz.

Meyerowitz-Katzovo praktické doporučení zůstává docela přízemní. Pokud máte rádi kysané zelí, jogurt nebo kimči, není důvod je přestat jíst. V tom nejhorším případě si jen dopřejete chuťový zážitek, a je docela dobře možné, že tím svému zdraví i pomůžete.

Co se ale týče všech těch pilulek, prášků a dalších probiotických přípravků, důkazy podle něj celkem jasně ukazují, že jejich přínos pro vaše zdraví nebude moc velký. Pokud máte konkrétní zdravotní obtíže, u kterých probiotika zvažujete, má smysl to probrat se svým lékařem. Populační data totiž nemusí vždy vypovídat o tom, co pomůže právě vám.

Zdroje: ScienceAlert, SmithsonianMag