„A pak Ježíš šel a přinesl mrkev… a řekl ‚Pohleďte, neboť toto jest mrkev.‘ a všichni věděli, že je to tak, protože to bylo oranžové, se zeleným vrškem.“

— Rowan Atkinson, divadlo Bostonské university

Když vás mezi kečupy zasáhne otázka věků

Představte si normální brigádní den. Skládáte kečupy do regálu v Makru. Možná přemýšlíte o večeři, o víkendu, nebo prostě o ničem. A pak se za vámi ozve:

„Že jsme nevzešli z opice, že je to blbost?“

Moment zastavení. Půl pohybu. Otočení se. A tam stojí starší pán s řidčími vlasy a vousy v saku z dob, kdy ještě neexistovalo Makro, a usmívá se na vás. Očekává reakci. Tohle není běžná konverzace mezi regály. Tohle je poznávací znamení kreacionisty. A jestli jste to ještě nezažili, věřte, že je to zážitek.

Co vlastně kreacionismus je (a co není)

Než pokročíme dál, pojďme si ujasnit, o čem mluvíme. Kreacionismus není jedna věc. Je to spektrum postojů, které spojuje jedna základní myšlenka: svět nevznikl náhodou, ale byl stvořen.

Ale tady to končí. Potom máte totiž:

Biblický kreacionismus – Ten si myslí, že Bůh stvořil svět doslova za šest 24hodinových dnů před několika tisíci lety. V Česku ho popularizoval především Pavel Kábrt (ano, přesně ten pán ve starém saku), který od devadesátých let provozuje portál kreacionismus.cz a překládá zahraniční články (podle Wikipedie).

Inteligentní design (ID) – Sofistikovanější varianta, která se snaží vypadá vědecky. Neříká nutně „Bůh to udělal“, říká „někdo to musel naplánovat“. Ten někdo může být Bůh, mimozemšťané, univerzální inteligence, cokoliv. ID se objevil v 80. letech, když Nejvyšší soud USA v roce 1987 zakázal učit „vědecký kreacionismus“ na školách jako náboženství (podle Sisyfos.cz).

Teistická evoluce – Kompromis. Evoluce existuje, jen ji řídil Bůh. Tohle vlastně většině vědců nevadí, protože si tomu můžete věřit a pořád normálně dělat vědu.

Problém je v argumentaci

Teď přichází na řadu knížečka. Pan Kábrt totiž za svého života (zemřel v roce 2021 ve věku 72 let) rozdával útlou publikaci s názvem Jak se nezbláznit aneb 33 nebetyčných omylů rozšířených mezi lidmi. Obdarovaný tímto sešitkem si možná slibuje zajímavé čtení. Ale dostane se mu…no, něčeho.

Kniha (pro zjednodušení to tak budeme nazývat) má několik problémů. Zaprvé, žádné grafy, tabulky, diagramy, či nákresy. To by samo o sobě nemuselo být fatální, ale když chcete vyvrátit „tisíce vědeckých studií“, měli byste mít aspoň nějaká data a na něco odkazovat.

Zadruhé, opakující se argument: „všechno je ve skutečnosti zcela jinak“ a „tisíce vědců už dnes prokázali opak“. Jména těch vědců? Pět. Odkazy na jejich práce? Aspoň něco, prosím. Žádné.

Zatřetí, a to je klíčové: argument končil na „tak to prostě je“. Čekáte „protože“, ale nedostaví se. Je to jako kdyby někdo řekl „gravitace neexistuje, protože… no prostě neexistuje“.

Český klub skeptiků Sisyfos to shrnul trefně: „Zastánci ID používají nepřesné argumenty, opomíjejí nebo dezinterpretují nové poznatky, vytrhávají data ze souvislosti.“

Chybějící mezičlánek argumentace

Jedna z kreacionistických námitek je ta o „chybějících mezičláncích“. Prý nejsou žádné fosilie přechodných forem mezi plazy a ptáky, plazy a savci, atd. Problém je, že jsou. Archaeopteryx (plaz s péry). Tiktaalik (ryba se začínajícími končetinami). Ambulocetus (kráčející velryba). A tak se dá pokračovat.

Ale tady je to zajímavé: když tyto fosilie najdeme, kreacionisté řeknou „OK, tak teď máte DVA chybějící mezičlánky – jeden mezi původním druhem a tímhle, a druhý mezi tímhle a novým druhem.“ Je to jako argumentovat, že mezi 1 a 3 není žádné číslo, protože 2 tam prostě neexistuje. A když vám 2 ukážu, řeknete „ale mezi 1 a 2 nic není!“

Je to nekonečná hra, kterou nemůžete vyhrát.

Problém nedostatku informací biogeneze

Vědecké poznání vychází z poznatků reálného světa, které badatelé sestavují dohromady a musí dávat smysl i v kontextu dalších poznatků. Problém počátku samotného počátku života je právě v absenci těchto informací.

To, čeho jsme se zatím dopátrali, jsou přes relativní jednoduchost v kontextu vývoje už velmi pokročilé organismy. Ty jednodušší se nezachovaly ve formě zkamenělin nebo čehokoli podobně konzervovaného. Věda je tu tedy jako vědecký tým, který zkrátka nemá proti pachateli dost důkazů. Jeho schopnosti to ale nijak nediskredituje.

Proč lidé v kreacionismus věří?

Tady je věc, kterou většina ateistů nepochopí: kreacionismus není o vědě. Je o identitě.

Když věříte, že Bible je absolutní pravda, pak evoluční teorie není jen špatná věda. Je to útok na vaši identitu, na váš vztah s Bohem, na celý váš světonázor. Pokud Genesis není pravdivá, co ještě v Bibli není pravdivé? Kde to končí?

Proto nemůžete kreacionistu přesvědčit faktickými argumenty. Protože nehraje stejnou hru jako vy. Vy hrajete „kdo má lepší důkazy“, on hraje „jak zachránit svůj světonázor“.

A tohle není kritika. Je to jen popsání reality. Většina kreacionistů, které potkáte, má předem dané závěry. Diskuse s nimi není o hledání pravdy, je o potvrzení toho, co už vědí. A to je unavující.

Co z toho plyne?

Potkat kreacionistu může být zábava, pokud jste oba přístupní diskusi. Dozvíte se minimálně něco o tom, jak mohou druzí přemýšlet. A to není k zahození. Ale pokud očekáváte, že změníte něčí názor faktickými argumenty, připravte se na zklamání. Neměníte názor. Měníte identitu. A to je mnohem těžší.

Evropská unie to formulovala docela jasně v roce 2007: „Kreacionismus v jakékoli své formě, včetně ID, není založen na faktech, nepoužívá jakékoli vědecké dedukce a jeho obsah je zoufale neadekvátní pro vyučování vědeckých předmětů“ (podle zprávy podvýboru pro kulturu, vědu a vzdělání).

To ale neznamená, že kreacionisté jsou hloupí. Znamená to jen, že hrají jinou hru. A dokud to nepochopíme, budeme pořád jen mluvit kolem sebe. Takže až vás příště mezi regály osloví člověk s otázkou o opicích, usmějte se, odpovězte slušně, a připravte se na zajímavý zbytek dne.

A pak si sednout, udělat kafe, a prolítnout očima to, co vám dá. Třeba se dozvíte něco zajímavého. Třeba ne. Ale určitě to nebude nuda.

Zdroje: Wiki, Sisysof, Kreacionismus, ID

Článek Kreacionistu potkati… (a přežít to ve zdraví) se nejdříve objevil na Seek And Think.

Neil deGrasse Tyson, astrofyzik, popularizátor vědy a člověk, který degradoval Pluto na trpasličí planetu (což mu lidstvo nikdy neodpustí), odpovídal před pár lety na Redditu na otázku: „Které knihy by měl přečíst každý inteligentní člověk na planetě?“

Jeho odpověď je ambiciózní. Chce sledovat vývoj západního myšlení. Říká: „Pokud přečtete všechna tato uvedená díla, získáte hluboký vhled do většiny toho, co řídilo historii západního světa.“

Takže se podívejme na těch 8 knih. A pak si položme otázku, kterou si Tyson evidentně nepoložil: Co sakra znamená „inteligentní člověk“?

Tysonův seznam: Od Bible po Machiavelliho

Tady je seznam s Tysonovými vlastními komentáři:

1. Bible „…abyste se naučili, že je snazší nechat si od ostatních říct, co si máte myslet a čemu věřit, než myslet za sebe.“
2. The Systém of the World od Isaaca Newtona „…abyste se naučili, že vesmír je poznatelné místo“
3. O původu druhů přírodním výběrem od Charlese Darwina „…abyste se naučili o našem příbuzenství se vším živým na Zemi“
4. Guliverovy cesty od Jonathana Swifta „…abyste se naučili, mimo jiné satirické lekce, že většinu času jsou lidé Yahoové“ (pozn.: Yahoové jsou v knize zvířata podobná lidem, ale primitivní a odporná)
5. Věk rozumu od Thomase Paina „…abyste se naučili, jak je síla racionálního myšlení primárním zdrojem svobody ve světě.“
6. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů od Adama Smithe „…abyste se naučili, že kapitalismus je ekonomika chamtivosti, přírodní síla sama o sobě“
7. Umění války od Sun Tzu „…abyste se naučili, že zabíjení lidí může být povýšeno na umění.“
8. Vladař od Niccola Machiavelliho „…abyste se naučili, že lidé bez moci udělají vše, aby ji získali, a lidé u moci udělají vše, aby si ji udrželi“

Autorka původního článku na Bookstr přiznává: „Nepřečetla jsem ani jednu z nich. Takže nejsem asi inteligentní člověk na planetě, takže se omlouvám za plýtvání vaším časem.“

A tady to začíná být zajímavé.

Co vlastně dělá člověka inteligentním?

Tyson je astrofyzik. Člověk, který na MasterClass kurzu učí „vědecké myšlení a komunikaci“. Říká věci jako: „Vědecká gramotnost je očkování proti šarlatánům, kteří by chtěli zneužít vaši nevědomost.“

V rozhovoru pro NPR řekl: „Nezvednete se na úroveň svých znalostí. To, co víte, není tak důležité jako to, jak myslíte.“

Počkat. Takže… jak myslíte je důležitější než to, co víte?

Ale pak sestaví seznam 8 konkrétních knih, které by měl přečíst každý inteligentní člověk?

Vidíte ten rozpor?

Problém s „musíte přečíst tyto knihy“

Pojďme si to rozebrat. Tyson říká, že jeho seznam sleduje „vývoj západního myšlení“. A to je legitimní cíl. Bible, Newton, Darwin, Smith, Machiavelli – to jsou skutečně texty, které formovaly, jak Evropa a Amerika přemýšlely v průběhu staletí.

Ale tady je háček: Tyson nežádá, abyste pochopili vývoj západního myšlení. Žádá, abyste přečetli tyto konkrétní knihy.

A to jsou dvě velmi odlišné věci.

Můžete přečíst celou Bibli a pořád nevědět, proč byla tak vlivná. Můžete přečíst Newtonovy Principia, tedy část Systém of the World, a pořád nerozumět vědecké revoluci.

Jak sám Tyson říká v rozhovorech: problém vzdělávacího systému je, že si myslíme, že být vzdělaný znamená vědět věci, ne umět myslet.

Takže proč pak vytváří seznam věcí, které musíte vědět?

Co kdyby byl Tyson konzistentnější?

Představte si, že by Tyson řekl tohle:

„Pokud chcete být inteligentní člověk, naučte se:

1. Rozpoznat, kdy vám někdo říká, co máte myslet (Bible jako příklad)
2. Ptát se, co je poznatelné a co ne (Newtonova vědecká metoda)
3. Hledat příbuzenství a spojení místo oddělení (Darwin)
4. Vidět satirickou pravdu pod povrchem věcí (Swift)
5. Používat rozum jako nástroj svobody (Paine)
6. Rozumět ekonomickým silám, které formují svět (Smith)
7. Analyzovat strategie konfliktu (Sun Tzu)
8. Rozumět dynamice moci (Machiavelli)“

To by bylo myšlenkově orientované. To by bylo konzistentní s Tysonovým vlastním učením o vědecké gramotnosti.

Ale místo toho máme seznam knih.

Tysonův skutečný přínos (a není to ten seznam)

Tady je ironie: Nejlepší věc, kterou Tyson kdy řekl o inteligenci, není ten seznam knih.

Je to tohle (z rozhovoru pro Bill Moyers): „Vědecká gramotnost je očkování proti šarlatánům… Nemůžete mít lidi, kteří dělají rozhodnutí o budoucnosti světa, když jsou vědecky negramotní. To je recept na katastrofu.“

A v MasterClass kurzu říká: „Nejdůležitější momenty vašeho života nejsou určeny tím, co víte, ale tím, jak myslíte.“

Tohle je Tyson v plné síle. Ne když vám říká, které knihy přečíst, ale když vám vysvětluje, jak přemýšlet o světě.

Podle výzkumu jeho MasterClass kurzu se Tyson zaměřuje na:

• Navigaci kognitivních předsudků
• Rozlišování přesnosti od přesnosti
• Rozpoznávání kulturních předsudků
• Používání vědecké metody v každodenním životě

To jsou nástroje myšlení, ne seznam faktů k memorování.

Takže… měli byste ty knihy číst?

Ano. Ale ne proto, že vás to udělá „inteligentními“.

Bible je zajímavá, protože je to nejpřekládanější kniha v historii a formovala západní kulturu způsobem, který je těžké překonat. Newton je fascinující jako příklad toho, jak může matematika popsat fyzický svět. Darwin… no, Darwin změnil vše.

Ale jestli jste nepřečetli ani jednu z těchto knih, neznamená to, že nejste inteligentní.

Znamená to jen, že jste je nepřečetli.

Inteligence není o tom, které knihy jste četli. Je o tom, jak čtete. Co si z nich odnášíte. Jak je propojujete s ostatními myšlenkami. Jak je používáte k formování vlastního myšlení.

Autorka Bookstr článku se cítí hloupá, protože nepřečetla žádnou z těch knih. Ale možná problém není v ní. Možná problém je v tom, že Tyson – jinak skvělý popularizátor vědeckého myšlení – tentokrát vytvořil seznam, který se zaměřuje na co místo jak.

Alternativní přístup: Tyson vs. Tyson

Takže tady je můj návrh. Místo toho, abyste vzali Tysonův seznam jako dogma (což by bylo ironické, vzhledem k tomu, že první kniha na seznamu je kritika dogmatu), udělejte tohle:

Použijte Tysonovu vlastní metodu:

1. Buďte skeptičtí – I k jeho vlastnímu seznamu. Ptejte se: „Proč tyto knihy? Kdo rozhodl, že toto je západní myšlení?“
2. Hledejte objektivní pravdu – Ne ve smyslu „přečtěte Bibli, protože je na seznamu“, ale „přečtěte Bibli, abyste pochopili, proč miliardy lidí věří tomu, čemu věří“.
3. Aplikujte vědeckou metodu – K čemukoliv, co čtete. Ptejte se: „Je tohle ověřitelné? Jaké důkazy autor používá? Kde bych mohl být oklamán?“
4. Komunikujte efektivně – Jak Tyson učí na MasterClass: nebojte se zpochybňovat. Nebojte se ptát. A nebojte se říct „nechápu“.

Verdikt: Seznam je dobrý. Ale chybí mu kontext

Tysonův seznam 8 knih je solidní ukázka textů, které formovaly západní myšlení. Bible, Newton, Darwin, Paine, Smith, Sun Tzu, Machiavelli – všichni byli vlivní. Výběr ovšem trpí stejným problémem jako většina „must-read“ seznamů: mylně spojuje čtení konkrétních knih s inteligencí.

A právě Tyson – člověk, který tvrdí, že „jak myslíte“ je důležitější než „co víte“ – by to měl vědět nejlépe. Takže ano, přečtěte si ty knihy, pokud vás zajímají. Ale když je čtete, používejte Tysonovu vlastní metodu: buďte skeptičtí, ptejte se, hledejte důkazy, propojujte nápady.

Protože to, co vás dělá inteligentními, není seznam knih, které jste přečetli. Je to způsob, jakým přemýšlíte o tom, co čtete.

A možná – jen možná – nejlepší použití Tysonova seznamu je jako startovní bod pro otázku: „Proč bych měl věřit, že právě tyto knihy jsou důležité? A co ty ostatní?“

To je otázka, kterou by si Tyson jako vědec položil.

Takže mu ji položte zpátky.

Zdroje: Bookstr, Moyers, B. & Tyson, N, Medium

Článek 8 knih pro inteligentní lidi podle Neila deGrasse Tysona. A otázka, kterou si nepoložil se nejdříve objevil na Seek And Think.