Pracovní pohovor není výslech. Je to dialog, kde se obě strany zkouší, jestli si navzájem sedí. Ale některé otázky ten dialog dokážou zabít rychleji než „takže, kolik tu vlastně platíte?“ na úvod.

Podívejme se, které otázky vám nepomohou – a co říct místo nich, abyste nezněli jako někdo, kdo si nepřečetl samotný inzerát, nebo jako někdo, kdo už počítá, kdy může odejít.

1. „Jaká je u vás firemní kultura?“

Proč to nefunguje: Je to příliš vágní. Jako kdybyste se na prvním randu zeptali: „Tak jaký člověk jsi?“ Co na to odpovědět? „Jsem v pohodě“? Nic se nedozvíte.

Personalista vám pravděpodobně odpoví něco generického typu „jsme otevřená firma, kde mají lidi prostor“ – což je fráze, která nic neříká.

Co vás vlastně zajímá? Zda vás budou mikromanagovat? Jestli tu lidi pracují do noci? Jestli je firma otevřená diverzitě? Ptejte se konkrétně.

Co říct místo toho:

• „Máte strategii pro diverzitu a inkluzi? Jak jste v tomhle pokročili?“
• „Kolik rozhodovací pravomoci mají běžně členové týmu?“
• „Jak často komunikujete výsledky práce – týdně, měsíčně?“

Česká realita: Jobs.cz doporučuje připravit si 2-3 konkrétní otázky, které ukážou, že víte, co chcete. Vágní dotazy = špatná příprava.

2. „Můžete mi říct, co dělám každý den?“

Proč to nefunguje: Tyhle informace jsou v inzerátu. Ptát se na ně je signál: „Nepřipravil jsem se.“

Je to jako přijít do restaurace a zeptat se: „Takže co tu vaříte?“ Vypadáte, že jste si ani nezjistili základ.

Co vás vlastně zajímá? Ne co je v náplni práce, ale jak vypadá úspěch v této roli.

Co říct místo toho:

• „Jaké jsou hlavní priority této pozice v prvních 3-6 měsících?“
• „Můžete mi dát příklad projektu, na kterém někdo z týmu nedávno pracoval?“

Česká realita: Profesia.cz připomíná, že inzerát byste měli znát nazpaměť. Pokud jste kontaktovali víc firem, vezměte si inzerát s sebou a před pohovorem si ho osvěžte.

3. „Co vaše firma dělá?“ / „Jaké je vaše poslání?“

Proč to nefunguje: Tohle je informace na hlavní stránce webu. Zeptat se na ni = „Nezajímal jsem se o vás předem.“

Personalista si řekne: Tohle je jeden z 50 lidí, co poslali životopis jedním kliknutím.

Co říct místo toho:

• „Viděl jsem, že jste letos spustili novou produktovou linii. Jak to ovlivnilo směr týmu?“
• „Četl jsem váš blog o expanzi na mezinárodní trhy. Jak to zapadá do vašeho poslání?“

Česká realita: Podle Prace.cz byste měli vědět co firma nabízí, komu to prodává, jaké má prodejní cesty, kolik má poboček, kdo jsou konkurenti. „Nechceme lidi, co hledají jakoukoliv práci. Chceme ty, co chtějí pracovat právě u nás.“

4. „Jaká je u vás work-life balance?“

Proč to nefunguje: Není to špatná otázka, jen špatné načasování. Když se zeptáte hned na začátku, vypadáte, že vás zajímá hlavně to, co dostanete, ne co přinesete.

Je to jako přijít na večeři a rovnou se zeptat: „A kdy bude desert?“

Česká realita: Barbora Riedl Černíková, HR expertka: „Je chyba nevyužít ten prostor k tomu, abyste se na něco zeptali. Ale nenechte to vypadat, že už řešíte, jak rychle odejít“ (Freshstart.cz).

Co říct místo toho (v prvních kolech):

• „Jak váš tým typicky strukturuje den?“
• „Jaký je přístup k práci mimo hodiny nebo o víkendech, zvlášť během náročných období?“

Přímé otázky na work-life balance, dovolenou a flexibilitu? Až když dostanete nabídku. Tehdy je to legitimní součást vyjednávání.

5. „Jak si vedu v porovnání s dalšími kandidáty?“

Proč to nefunguje: Personalista nemůže tuto otázku zodpovědět upřímně bez toho, aby byl neférový k ostatním nebo k vám. Takže dostanete generickou odpověď typu „ještě máme další kola“.

A navíc to vypadá nejistě nebo až kompetitivně.

Co říct místo toho:

• „Máte nějaké obavy ohledně toho, jak se hodím na tuto pozici, které bych mohl teď vyjasnit?“
• „Je něco v mém zázemí nebo zkušenostech, co byste chtěli víc rozvést?“
• „Na základě našeho rozhovoru – cítíte, že jsem v souladu s tím, co hledáte?“

Tyto otázky: Dávají personalistovi prostor vám pomoci, ukazují sebevědomí a otevřenost zpětné vazbě.

6. „Jak rychle můžu postoupit?“

Proč to nefunguje: Zní to, jako byste o tuto pozici vlastně nestáli. Mentálně jste už o krok dál. Je to jako se zapsat do posilovny a hned se zeptat: „A kdy budu trenér?“

Personalista si řekne: Vydrží tu vůbec, nebo budou frustrovaní, když to potrvá déle?

Co říct místo toho:

• „Jak vypadají kariérní růsty pro někoho na této pozici?“
• „Co znamená úspěch v téhle roli a jak se to typicky uznává?“
• „Můžete mi dát příklady lidí, kteří ve firmě vyrostli? Zajímala by mě jejich cesta.“

Česká realita: Fajn-brigády.cz varují: „Dejte pozor na přehnané ambice. Za pět let nechcete říct ‚budu CEO‘, když se hlásíte na pozici juniora“ (Fajn-brigády.cz).

7. „Jak jste striktní na časy příchodů?“ / „Můžu odcházet v pátek dřív?“

Proč to nefunguje: Vypadá to, že už plánujete, jak se ulejvat. Místo aby personalista viděl někoho, kdo chce přispět, vidí někoho, kdo počítá hodiny.

Co říct místo toho:

• „Jak váš tým přistupuje k flexibilitě pracovní doby?“

Takhle se ptáte neutrálně, profesionálně, a respektujete čas firmy i svůj vlastní.

8. „Kolik je lidem v týmu let?“

Proč to nefunguje: V mnoha zemích (včetně USA, částečně i EU) je věk chráněná kategorie v pracovním právu. Personalista se do tohoto tématu nesmí pouštět.

Možná se jen chcete ujistit, jestli tu nezůstanete sami jako nejmladší nebo nejstarší. Ale je to citlivé.

Co říct místo toho:

• „Jak byste popsal/a pracovní styl týmu?“
• „Jaké zázemí a zkušenosti mají členové týmu?“

Česká realita: Podle Jobs.cz byste se měli vyhnout diskriminačním otázkám (počet dětí, rodinný stav, náboženské vyznání). A stejně tak personalisti – oni se na to nesmějí ptát vás (Jobs.cz).

9. „Děláte drogové testy?“ / „Kontrolujete trestní minulost?“

Proč to nefunguje: Může to vzbudit podezření, i když se jen snažíte být připraveni. Personalista si řekne: „Proč se na to ptají? Mají co skrývat?“

Pokud máte legitimní důvod (zdravotní stav, minulost, kterou musíte legálně sdělit), počkejte až na podmíněnou nabídku. To je správný čas na soukromý a profesionální rozhovor.

Co říct místo toho:

• „Můžete mi projít proces před nástupem a onboarding?“
• „Jsou nějaké kontroly nebo požadavky, o kterých bych měl vědět před nástupem?“

10. „Proč bych měl pracovat u vás místo jinde?“

Proč to nefunguje: Vypadá to trochu arogantně. Jako byste chtěli, aby vás firma přesvědčovala, místo abyste projevili skutečný zájem.

Je to: „Co z toho mám já?“ předtím, než jste navázali jakýkoliv vztah.

Co říct místo toho:

• „Co vás osobně baví nejvíc na práci tady?“
• „Co způsobuje, že tu lidé zůstávají dlouhodobě?“

Tyto otázky znějí upřímně a stejně vám dají skvělý vhled do toho, co firmu dělá výjimečnou.

Co z toho plyne?

Pracovní pohovor není jen o tom, abyste odpovídali na otázky. Je to dialog, kde si vybírá firma i vy. A otázky, které pokládáte, říkají hodně o vaší přípravě, zájmu a prioritách.

Základní pravidla:

1. Přečtěte si inzerát a web firmy – vyhněte se otázkám, na které už odpověď máte
2. Ptejte se konkrétně – vágní otázky = vágní odpovědi
3. Timing je klíčový – work-life balance a plat? Až dostanete nabídku
4. Ukažte zájem – ne „co z toho mám“, ale „jak můžu přispět a růst“

České zdroje radí: Jobs.cz, JenPráce.cz, Prace.cz, Freshstart.cz – všechny se shodují: připravte si 2-3 chytré otázky. Pokud řeknete „vlastně mě nic nenapadá“, personalista si řekne, že nemáte skutečný zájem.

A to není dojem, který chcete zanechat.

Zdroje: YouTube, Jobs, JenPrace, Prace, FreshStart, INwork, JOBS, Vema, FajnBrigady, Profesia, CareerMarket

Článek 10 otázek, které si na pohovoru nechte pro sebe (a co říct místo nich) se nejdříve objevil na Seek And Think.