Kdyby existoval žebříček témat, která dokážou rozpoutat Facebook debatu plnou Capslocku a emotikonů, klimatická změna by se umístila někde mezi „očkování“ a „emigrace“. A stejně jako u těch dvou, i tady platí: čím víc lidí o tom má názor, tím méně z toho názoru vychází z dat.

Problém není v tom, že by lidé byli hloupí. Problém je, že klimatická změna je kontraintuitivní. Není vidět na první pohled. Vyžaduje přemýšlení v dlouhodobých trendech, globálních průměrech a pozitivních zpětných vazbách. A to je přesně ten typ myšlení, na který naše mozky nejsou designované.

Takže pojďme projít třináct nejčastějších mýtů, které se objevují v diskusích pod články o klimatu. Ne proto, abychom přesvědčili každého – to se nepovede. Ale proto, abyste měli fakta, když narazíte na argument, který „zní logicky“, ale ve skutečnosti stojí na nepochopení.

Mýtus 1: „Proč jste změnili název z globální oteplování na klimatická změna? Protože se to oteplování neděje?“

Ne. Oba termíny se používají paralelně už desítky let. Jak uvádí česká Wikipedie o globálním oteplování, termín „globální oteplování“ zpopularizoval klimatolog NASA James Hansen v roce 1988 při svém vystoupení v americkém Senátu. Termín „změna klimatu“ začal být populárnější po roce 2000.

Proč? Protože „globální oteplování“ je technicky správné – celková průměrná teplota planety roste. Ale průměr neznamená „všude“ a „pořád“. Podle Českého hydrometeorologického ústavu průměrná teplota v ČR vzrostla od roku 1961 o 2,1 °C – což je zhruba dvojnásobek globálního průměru. Jenže to neznamená, že tady nikdy nemrzne.

Klimatická změna je přesnější termín, protože popisuje celkový efekt: více extrémů, víc bouří, víc suchých období i víc přívalových dešťů. Není to jen o tom, že je teplo. Je to o tom, že se mění vzorce, na které jsme zvyklí.

A jak poznamenal Český hydrometeorologický ústav v lednu 2025: „Celý den mrzne a sněží, kde máte to globální oteplování?“ je otázka, která mizí relevance, jakmile člověk pochopí, co slovo „globální“ znamená.

Mýtus 2: „Od roku 1995 se planeta neotepluje“

Tohle tvrzení pochází z chytrého (ale zavádějícího) způsobu, jak nakreslit graf. Pokud vezmete data od roku 1998 – který byl extrémně teplý kvůli El Niñu – a nakreslíte jednoduchou přímku k roku 2012, může to vypadat, že trend je „plochý“.

Problém: Rok 1998 byl odlehlá hodnota. A způsob, jak kreslíte trendovou čáru skrz data, záleží na tom, kde začínáte a kde končíte. Podle aktuálních dat z České Wikipedie byly všechny roky 21. století (kromě 2008 a 2011) teplejší než rok 2016, který byl nejteplejší ve 20. století.

Když zahrne satelitní data a použijete správné statistické metody – ne cherry-picking jednoho bodu – trend je očividně pokračující směrem nahoru.

Mýtus 3: „V 70. letech vědci předpovídali ochlazování. Proč bychom jim měli věřit teď?“

Je pravda, že v 70. letech byly publikovány některé studie, které předpovídaly ochlazování. Ale jak uvádí projekt Fakta o klimatu, ve stejném období bylo publikováno šestkrát více studií předpovídajících oteplování.

Takže ne, vědci nezměnili svůj názor jako ponožky. Většina klimatologů už tehdy říkala: „Tohle bude problém.“ Jen to nebylo dostatečně senzační pro titulní stránky novin.

Mýtus 4: „Arktický mořský led se zvýšil o 40 % za poslední dva roky“

Ano, v roce 2013 se Arktický led skutečně zvýšil – ale jen po rekordně nízkém roce 2012. Když se díváte na malý „výkyv nahoru“ a ignorujete celkový sestupný trend za poslední dekády, děláte klasickou chybu cherry-pickingu.

Podle dat Greenpeace Česko a dalších zdrojů ubýval arktický mořský led během posledních třiceti let, přičemž tempo roste a přesahuje většinu předpovědí z klimatických modelů. Jeden mírný rok nepopírá dlouhodobý trend.

Mýtus 5: „Za oteplování může Slunce, ne lidská aktivita“

Tohle zní logicky. Koneckonců, Slunce je náš hlavní zdroj energie, ne?

Jenže podle dat z Fakta o klimatu: Slunce bylo skutečně aktivnější ve 30. letech 20. století a pravděpodobně přispělo k oteplování tehdy. Ale od 50. let se aktivita Slunce snižuje, zatímco teploty nadále rostou.

Kdyby bylo oteplování způsobené Sluncem, očekávali bychom korelaci. Místo toho vidíme opak: Slunce slábne, planeta se otepluje. To jasně naznačuje, že příčina je jinde – konkrétně ve skleníkových plynech.

Mýtus 6: „Lidé vypouštějí jen maličký zlomek CO2 ve srovnání s přírodou“

Tohle je pravda – ale zavádějící. Lidstvo vypouští asi 30 gigatun CO2 ročně, zatímco přirozené procesy (oceány, rostliny, sopky) uvolňují asi 780 gigatun.

Jenže jak vysvětluje Fakta o klimatu: Před průmyslovou revolucí byl tento systém v rovnováze. Příroda uvolnila 780 gigatun a absorbovala stejných 780 gigatun. Koncentrace CO2 se držela mezi 180–280 ppm po 800 000 let.

Teď je to 400+ ppm a stále roste. Proč? Protože naše „malé“ množství CO2 narušilo rovnováhu. Systém už nedokáže absorbovat vše, co vypouštíme.

Mýtus 7: „Jak víme, že ten CO2 je od nás? Mohlo by to být z přírodních zdrojů“

Tohle je skvělá otázka. Odpověď je: izotopická analýza. Fosilní paliva obsahují méně izotopu uhlíku-13 než atmosférický CO2 z přírodních zdrojů. A jak čas plyne, vidíme pokles koncentrace uhlíku-13 v atmosféře. To znamená, že CO2, který přibývá, pochází z fosilních paliv – tedy z naší činnosti.

Mýtus 8: „Sopky vypouštějí víc CO2 než lidé“

Ne. Sopky vypouštějí asi 0,25 gigatun CO2 ročně. To je méně než 1 % toho, co vypouštíme my (podle Fakta o klimatu člověk vypouští asi 30 gigatun ročně).

Kdyby sopky byly hlavní příčinou, viděli bychom výkyv CO2 pokaždé, když vybuchne velká sopka. Nevidíme. Místo toho vidíme postupný nárůst, který koreluje s naším spalováním fosilních paliv.

Mýtus 9: „Vodní pára je mnohem silnější skleníkový plyn než CO2, takže CO2 nehraje roli“

Ano, vodní pára je silnější skleníkový plyn. Ale množství vodní páry v atmosféře závisí na teplotě – čím teplejší vzduch, tím víc páry může pojmout. Takže vodní pára je důsledek oteplování, ne příčina.

CO2 je jiné. CO2 zvyšujeme my spalováním fosilních paliv. To způsobí mírné oteplení (asi 1 °C při zdvojnásobení CO2). To teplejší vzduch pojme víc vodní páry. Tání ledu sníží odrazivost povrchu Země. A najednou máte pozitivní zpětnou vazbu, která vede k celkovému oteplení asi o 3 °C.

Takže ne, CO2 není zanedbatelné. Je to spouštěč celého řetězce.

Mýtus 10: „Všechny klimatické modely selhaly, žádné předpovědi nevyšly“

Tohle zní přesvědčivě, ale není to pravda. Většina klimatických modelů ukazuje pozoruhodnou shodu s pozorovanými daty (jak uvádí Fakta o klimatu).

Lidé často odkazují na model z roku 1988, který předpověděl větší oteplení, než se stalo. Ale ten model předpokládal vyšší klimatickou citlivost, než jakou dnes víme. Když ten samý model přepočítáte s aktuálními hodnotami (3 °C oteplení na zdvojnásobení CO2), předpovědi přesně odpovídají pozorovanému oteplování.

Modely nejsou dokonalé. Ale jsou překvapivě dobré.

Mýtus 11: „Klima se měnilo i v minulosti, takže tohle je přirozený cyklus“

Ano, klima se měnilo. Díky Milankovičovým cyklům – periodickým změnám v náklonu Země, precesi osy a eliptické dráze – došlo k pravidelným intervalům oteplování a ochlazování.

Je tady však klíčový rozdíl: tempo. Současná změna klimatu je bezprecedentně rychlá. Zatímco v minulosti změny trvaly tisíce let, současná probíhá v řádu pouhých dekád.

Navíc: I během minulých cyklů hrál CO2 roli. Milankovičovy cykly vyvolaly malé oteplení, které snížilo rozpustnost CO2 v oceánech. To uvolnilo CO2, které pak zesililo oteplení prostřednictvím zpětné vazby. Přes 90 % oteplování v minulosti se odehrálo po nárůstu CO2.

Takže ne, CO2 není jen „vedlejší produkt“. Je aktivním hybatelem.

Mýtus 12: „CO2 v minulosti zaostávalo za teplotou, takže nemůže být příčinou“

Tohle je sofistikovanější argument. Je pravda, že v ledových jádrech vidíme, že CO2 zaostává za nárůstem teploty o několik set let.

Ale to neznamená, že CO2 nehraje roli. Jak jsme zmínili výše: Milankovičovy cykly spustily počáteční oteplení. To uvolnilo CO2 z oceánů. A CO2 pak zesililo oteplení jako pozitivní zpětná vazba.

CO2 není spouštěč prvního oteplení. Ale je zesilovačem. A my teď vypouštíme CO2 přímo, čímž obcházíme první krok a jdeme rovnou k zesílení.

Mýtus 13: „Co je na tom špatného? Trochu teplejší planeta, to není problém“

Tohle je legitimní otázka. Jestli se planeta oteplí o 1–2 °C, jaký to má dopad?

Podle Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu pro Českou republiku hlavní projevy budou: dlouhodobé sucho, povodně a přívalové povodně, zvyšování teplot, extrémní meteorologické jevy, vlny veder, extrémní vítr a přírodní požáry.

Globálně: Kyselejší oceány (které ničí korálové útesy), zvyšování hladiny moří (což ohrožuje pobřežní města), rozšiřování pouští, tání permafrostu (což uvolňuje ještě víc CO2 a methanu).

A jo, můžete říct: „Tak se adaptujeme.“ Můžete. Ale adaptace stojí peníze. Hodně peněz. A čím déle čekáme, tím dražší to bude.

Takže argument není „apokalypsa je za rohem“. Argument je: „Je levnější snížit emise teď, než platit za následky později.“

Co s tím?

Teď můžete říct: „Dobře, chápu data. Ale já jsem jen jeden člověk. Co můžu udělat?“

Tohle je nejčastější reakce. A je legitimní. Ne, třídění odpadu a kratší sprchy nevyřeší klimatickou změnu. Tohle je systémový problém, který vyžaduje systémová řešení – například přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům, investice do úsporných technologií a změny v zemědělství.

Ale to neznamená, že jednotlivci nehrají roli. Například:

• Volte politiky, kteří berou klimatickou změnu vážně
• Podporujte firmy, které investují do udržitelnosti
• Mluvte o tom s lidmi kolem sebe – ne agresivně, ale informovaně

A ano, třiďte odpad a jezděte MHD, pokud můžete. Ne proto, že to samo o sobě změní svět. Ale proto, že kulturní změna začíná tím, že lidé dělají malé kroky – a pak tlačí na velké hráče, aby dělali velké kroky.

Závěr: Proč věda není náboženství

Poslední věc, kterou je třeba říct: Klimatická změna není „víra“. Je to věda. A věda funguje na základě důkazů, ne emocí.

Když někdo řekne „nevěřím na globální oteplování“, je to jako říct „nevěřím na gravitaci“. Gravitace neexistuje proto, že v ni věříme. Existuje proto, že ji můžeme změřit, testovat a předpovídat. Totéž platí pro klimatickou změnu. Není to otázka víry. Je to otázka dat. A data jsou jasná.

Takže příště, když někdo řekne „venku mrzne, kde máte to globální oteplování?“, můžete říct: „Globální znamená celá planeta, ne tvoje zahrada. A oteplování znamená dlouhodobý trend, ne včerejší počasí.“

A pokud chtějí víc, pošlete jim tento článek.

Zdroje: YouTube, FaktaOKlimatu, Wiki, GreenPeace, TN, AMO

Článek „Venku mrzne, kde máte to globální oteplování?“ A 12 dalších mýtů, které stojí za to vysvětlit se nejdříve objevil na Seek And Think.