Jistota kolektivu a jednotlivce, nebo pravice a levice, chcete-li

 

group-vs.-individual-disability-insurance

Některé věci prostě nelze mít zároveň. Smiřte se s tím…

Na označení dvou stran politického spektra jsou už někteří lidé alergičtí. Možná je přežitkem pojmenování, ale jejich koncept se nijak nemění. Ani v čase, ani situačně. Jde stále o odvěký konflikt či spíše neslučitelnost některých prvků jedince a skupiny.

Je to stejné jako s vírou a vědou, černou a bílou nebo smrtí a životem. Můžete se snažiit být někde uprostřed, ale čím více se vzdalujete jednomu z pólů, tím více dilemat a rozporů ve vlastním myšlení a postojích musíte řešit.

Obvykle nejhorší bývá varianta (stále ale tolik oblíbená) slepence názorů ze všech možných koutů, který se mění a přizpůsobuje podle toho, s kým je dotyčný zrovna v kontaktu. Je to vlastně kombinace oportunismu a pokrytectví, která se snaží jenom zalíbit každému, koho potkáme. Ale o tom jindy.

K tématu tohohle článku mě přivedly dvě situace z obou táborů, které jsem jednou slyšel a jednou četl v rozmězí cca dvou let.

Prvním z nich byl jakýsi mladík z Jižních Čech, který byl vášnivým stoupencem komunistů. Možná se nejednalo přímo o KSČM, ale myslím, že byl členem nějaké mládežnické organizace, nebo jak tomu dneska říkají. Jeho hlavními argumenty bylo, že to dneska stojí v ČR za pendrek a že chce mít nějaké jistoty. Tohle slovo skloňoval celkem často. Jistoty sem, jistoty tam a pokud možno garantované někým zvenku. Nejlépe státem, tedy soustavou všech ostatních lidí v republice a opatřených kulatým razítkem.

O další vágní prohlášení připomínající spíše fráze odněkud vyčtené nebyla rozhodně nouze.

Od přečtení onoho článku uplynulo už hodně vody do momentu, kdy jsem se v Neoluxoru zapovídal s jedním postarším podnikatelem. Hledal dárek pro svého syna, který miloval politické thrilery a detektivky. Tehdy se ozvalo moje knihkupecké studium a v podstatě jsem mu řekl, že pokud sáhne po Morrellovi, Forsythovi, Deaverovi (ne v případě politického trheilleru) a ještě pár dalších jménech, nemůže praktickyudělat chybu, ale měl by si zjistit, co má jeho ratolest už v knihovně.

Poděkoval za radu a ještě chvíli jsme spolu muvili. Pán se leta pohybuje ve financích a mluvila z něj zkušenost spojená s velkým rozhledem. Zmínil se mimo jiné o tom, že když u nich ve firmě končívají školení nováčků a on k nim má závěrečný proslov, zmiňuje také koncept jistot nebo jistoty. A tehdy jim říká, aby tu jistotu opřeli sami o sebe. O svoje schopnosti, dovednosti, znalosti a ochotu a vůli učit se novým věcem a chyby udělat pokud možno co nejdřív, aby se jich pak mohli dále vyvarovat.

Poděkoval jsem mu za příjemný rozhovor a popřál mnohé štěstí do dalších let. Pak jsem vyrazil domů.

Myslím, že ten rozdíl v myšlení i očekávání je naprosto zřetelný a neodráží se jen v preferenci politickýchstran. A snad to byl i polský spisovatel Andrzej Sapkowski, který uvedl v jedné ze svých sbírek povídek tuhle větu: ,,Meč osudu má dvě ostří. Tím jedním jsi ty, tím druhým smrt.“

hqdefault1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Okomentujte

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *