Mýty a omyly swingingu (aneb rozdíl mezi pornhubem a realitou)

Když se řekne v Čechách „swingers“, většina lidí si asi představí sál plný lidí bez šatů, kteří po sobě neustále lezou jak klubko hadů a slyšíte pouze sténání, vzdychání a pleskání kůže o kůži. Případně, protože portál Freevideo jich uspořádal docela dost, dům plný lidí v různých stádiích nahoty a opilosti. Mezi nimi pak kameraman, který točí jak přímo sex, tak rozhovory a různé situace s jednotlivými účastníky.

Obraz kontra skutečnost. Internet nám v hlavách zanechal jakýsi univerzální náhled na swingování – včetně punku jakési hrozné zvláštnosti, které se věnuje prapodivná omezená (počtem, nikoli inteligencí) skupinka lidí.

Jak už to taky bývá, realita je často mnohem jednodušší a nenápadnější. Nikoli ale nudná.

Co swinging vlastně je (a co rozhodně není)

Swinging patří do širší kategorie toho, čemu psychologové říkají konsenzuální nemonogamie (KNM). Podle výzkumů má s touto formou vztahu zkušenost přibližně 20 % lidí – každý pátý (podle studie z roku 2017, publikované v Journal of Sex Research).

Definice je přímočará: Swinging znamená, že pár souhlasí s tím, že budou mít sex s jinými páry nebo jednotlivci za účelem obohacení a zpestření svého sexuálního života (Jenks, 1998).

Klíčové rozdíly oproti jiným formám nemonogamie:

• Swinging: Sexuální kontakt bez romantických emocí, obvykle v rámci organizovaných akcí
• Polyamorie: Více romantických vztahů současně, včetně emocí a citů
• Otevřený vztah: Možnost mít sex s jinými lidmi za dohody a otevřenosti se svým hlavním partnerem

Podle psycholožky Ivy Rolederové z Karlovy univerzity a České asociace pro psychoterapii: „Swingování typicky znamená, že pár vyhledává sexuální experimenty v kontextu organizovaných událostí.“

A tady je ten zásadní bod: organizované události. Ne anarchie, ne orgie v pornografickém stylu. Organizované, s pravidly.

Jak to tedy skutečně probíhá?

V první řadě se swingers kluby většinou dají popsat jako restaurace nebo lokál s rozšířenou působností.

Zapomeňte na to, že by vám někdo při vstupu strhal oblečení a ihned se na vás sápalo deset rukou lačných vašich vnad. Ano, stát se to může, ale jsou to extrémní případy a s takovými osobami většinou zatočí rychle personál nebo další slušní návštěvníci, protože těch je naštěstí většina.

Reálný průběh večera ve swingers klubu:

1. Příchod a šatna
   Přijdete, odložíte věci do skříňky. K dispozici je osuška. Můžete si na sebe vzít šortky, být ve spodním prádle, nebo klidně oblečení – to je na vás. Pokud jste ale přišli za náplní, kterou se klub vyznačuje, hodí se mít na sobě něco pohodlného, co se dá rychle sundat.
2. Společná místnost
   Základem je společná místnost s občerstvením a posezením. Zpravidla tu bývá i jedna nebo více obrazovek s kanály pro dospělé, kde pořád běží něco pro atmosféru – případně na jedné porno, na druhé hokej, fotbal, nebo zprávy.
3. Nikdo vás do ničeho nenutí
   Pravidelným omylem je přesvědčení, že když tu jste, tak se musíte bavit sexem. Omyl, přátelé, nemusíte a nikdo vás do toho nebude nutit. Pokud chcete, klidně si jen povídejte u stolu, popíjejte nebo cokoli jiného.

Vždy platí jednoduché pravidlo: Můžete všechno, nemusíte nic. Vše je tu o domluvě, dobré vůli a vzájemném respektu.

Mýtus #1: Placené společnice a automatická akce

„Papuchálky jsme lákali na vařenou bramboru, aby se v lese našli sameček a samička. Jednoho dne se ale u takové brambory potkali papuchálek a lasička a došlo tak k trapnému omylu, při kterém si bohužel neužila ani jedna strana.“

— volná parafráze z knihy Ještě je můžeme vidět – výpravy za vymírajícími živočichy

Další věc a omyl v jednom: Nečekejte tu placené společnice. Nikdo se na vás hned po příchodu nevrhne a nebude vás obletovat. Akorát obsluha se zeptá, co chcete k pití, případně zodpoví vaše dotazy (kde jsou toalety, sprchy, kondomy).

Pokud vás někdo zaujme a líbí se vám, řešení je jednoduché – prostě k němu nebo k ní jděte a začněte hovor. To je základ každé společenské interakce a platí to i zde.

Mnozí lidé si v našich končinách ale stále pletou swingers akce s pornofilmy, kde všechno probíhá předem podle nějakého scénáře a všechno jim někdo organizuje. Pokud nejste schopni oslovit nikoho ani na ulici, bude pro vás i swingers klub trochu problém a asi skončíte jako výše zmínění papuchalkové.

Mýtus #2: Alkohol jako zkratka k odvaze

Když už jsme u toho alkoholu, je tu další věc, která se semtam stává – když si někdo splete swingers klub a nálevnu.

Ano, i tady jsou v prodeji alkoholické nápoje všeho druhu. Ale pokud strávíte první hodinu pivkem a panáky na kuráž, bude jakékoli další jednání z vaší strany i s vámi dost na prd.

Swingers kluby jsou o sexu a kvůli kvalitnímu sexu se tam také chodí. A protože vstup bývá zpoplatněn, je využití swingers klubu čistě jako nálevny docela pitomost.

Většina klubů má na webu program (pokud pořádají například tematické akce), stejně jako různé formy vstupu (pro páry, muže, ženy, skupinky). Tyhle formy jsou obvykle zpoplatněny různě, případně nakombinovány právě podle programu.

Mýtus #3: Souhlas se rozumí sám sebou

Existuje v životě určitě mnoho situací, ve kterých se projeví, co v člověku skutečně je. A swingers kluby mezi ně rozhodně patří. Kluby tohoto typu mají obvykle v pravidlech, že „NE znamená opravdu NE a je vítán každý, kdo to respektuje.“

Bohužel člověk je tvor nepoučitelný. Z přesvědčení, že všechno je k dispozici bez ptaní, pramení i absence slušného chování a schopnosti se zeptat, zda má protějšek stejný zájem o nás jako my o něj. Takže ne, nikdo nemá povinnost mít s vámi sex, stejně jako tu povinnost nemáte vy.

Vrcholem toho jsou situace, kdy si pár příjemné užívá jeden druhého a jeden z nich (obvykle žena) najednou zjistí, že jí něco leze po nohách. Není to přitom pavouk ani myš, ale někdo, kdo jde zrovna kolem s plnou erekcí a došel k závěru, že ta pěkná brunetka se mu docela líbí a rád by jí ho tam fouknul.

Problémem je, že jeho zájem neznamená nutně, že jeho společnost je vítaná či chtěná.

Přitom stačí málo – zeptat se, jestli se může přidat.

Podle psychoterapeutky Markéty Šetinové, která se specializuje na vztahy a sexualitu: „Komunikace umožňuje konsent udělovat, odebírat, ladit a dorovnávat tak, aby se ve vztahu lidé cítili bezpečně.“ A ve swingers prostředí to platí dvojnásob.

Realita: Absurdní situace z obou stran

Často se bohužel stává následující absurdita:

Muži se k ničemu nemají a nerozhoupou se ani nikoho dalšího oslovit. Pak nadávají na chatech a diskusích, že si nic neužili a jen si honili u porna v lokále.

Ženy jsou následně frustrované z toho, že na nic nedošlo, ačkoli na nich muselo být jasně znát, že jsou pro každou špatnost.

Ještě někdo si opět vzpomněl na lasičku a bramboru?

Abyste se dostali ve swingers klubu do akce, je pro to taky potřeba něco udělat, ne jenom přijít a sednout si do kouta s pivkem. To rozhodně neznamená, že nekomunikovali jen muži – v nějakém poměru platí tohle nebezpečí pro obě strany.

Kulturní kontext a nedorozumění

Pravdou je, že v této situaci se mohou nacházet často cizinci kvůli odlišnému kulturnímu kontextu a niternému přesvědčení, že když je z nich žena paf u nich doma, musí tomu tak být i zde. O to větší je pak překvapení, že si je protějšek dovolil odmítnout.

Swingers poskytují dost místa pro dvojice i skupinky, ale značná část lidí sem chodí kvůli tomu, že si chtějí rozšířit partnerský sex a očekávají aktivitu aspoň ve dvou.

I případné odmítnutí je třeba nebrat jako pohanu, ale jednoduché vyjádření přání dotyčného či dotyčné. Vy máte právo na to samé.

Co říká věda o swingingu a KNM?

Zásadní otázka: Funguje to? Jsou lidé ve swinging vztazích šťastní?

Podle rozsáhlé studie publikované v The Journal of Sex Research (2025), která analyzovala zkušenosti téměř 25 tisíc lidí:

„Lidé v otevřených a nemonogamních vztazích jsou se svým partnerským i sexuálním životem spokojeni úplně stejně – někdy dokonce víc – než ti v klasických monogamních svazcích.“

Podle českého sexuologa Marka Broula: „Celkovou spokojenost neurčuje typ vztahu, ale kvalita komunikace a konsenzus.“

Klíčové faktory úspěchu:

1. Explicitní dohody – jasně definovaná pravidla
2. Řízení hranic – respektování limitů
3. Plánování bezpečí – jak emocionálního, tak fyzického
4. Kvalitní komunikace – neustálá, otevřená, upřímná

Podle výzkumu z Filozofické fakulty UK (diplomová práce 2023): „Respondenti vnímají KNM vztahy jako svobodnější a přirozenější, ale současně zdůrazňují zodpovědnost a vyšší komunikační nároky než v případě monogamních vztahů.“

Není to pro každého (a to je v pořádku)

Podle psycholožky Ivy Rolederové: „Konsenzuální nemonogamie není pro všechny. Není to lepší nebo horší než monogamie, stojí to víc práce, ale jsou mezi námi lidé, pro které to může znamenat vyšší kvalitu života a spokojenosti.“

Swinging vyžaduje:

• Schopnost komunikovat o svých potřebách a hranicích
• Práci s vlastními emocemi (včetně žárlivosti)
• Respekt k souhlasu a autonomii druhých
• Zodpovědnost za vlastní rozhodnutí

Pokud vám monogamie vyhovuje, je to naprosto v pořádku. Pokud preferujete swinging nebo jinou formu KNM, je to také v pořádku. Není to otázka morálky. Je to otázka osobní preference a konsenzu.

Závěr: Realita vs. pornhub

Swingers kluby nejsou nálevny. Nejsou to ani místa, kde se váš příchod rovná automatickému souhlasu s čímkoli. Jsou to prostory, kde dospělí lidé dobrovolně a po vzájemné dohodě rozšiřují své sexuální zkušenosti. S pravidly, s respektem, s komunikací.

Rozdíl mezi pornem a realitou? V pornu je všechno předem domluvené, scénář napsaný, hranice vymezené. V reálném swingers klubu se každá interakce buduje na souhlasu a komunikaci.

„NE znamená opravdu NE“ není jen slogan. Je to základ, bez kterého celý koncept nefunguje. A pokud si někdo myslí, že swingování je „zvrácenost“ nebo „morální úpadek“? No, sexuální chování dospělých lidí po vzájemné dohodě není otázka morálky, ale osobní volby.

Jak řekl sexuolog Marek Broul: „Biologicky jsme druhem se silnou tendencí k párové vazbě, ale vztahově jsme flexibilní. Napříč kulturami existují různá uspořádání – monogamie je tedy dominantní sociální norma, nikoli jediná ‚přirozená‘ volba.“

Takže ano, můžete to považovat za podivné. Nemusíte to chápat. Ale je to legitimní způsob, jak dospělí lidé řeší své vztahy a sexualitu.

A to je přesně ta tolerance, kterou by měla mít civilizovaná společnost.

Zdroje: iRozhlas, Wave, Flowee, Dspace, Novinky, PubMed, Amazon