Když Jan Amos Komenský navštívil Afriku (a výsledek máte možná v peněžence)
Starožitníci jsou zvláštní druh. Mají ten pohled – ten, kdy vezmou obyčejnou věc do ruky a vidí věci, které vy nevidíte. Vodotisky. Letopočty. Drobné nesrovnalosti, které normálním lidem uniknou. A občas vám prozradí, že ta bankovka v ruce není jen kousek papíru za dvě stě korun, ale potenciální výhra v loterii, o které jste netušili, že ji zrovna hrajete.
Chyba, která stojí statisíce
Příběh začíná v roce 1993. Československo se právě rozpadlo, Česká republika potřebovala vlastní měnu a rychle. Státní tiskárna cenin nestíhala, tak většinu zakázek realizovala v německých tiskárnách. Konkrétně v Hamburku.
A tam se stala věc, která dělá radost sběratelům a je noční můrou kontrolorů kvality.
Tiskárna tehdy vyráběla bankovky pro dva státy najednou. Pro Českou republiku dvoustovku s portrétem Jana Amose Komenského. A pro středoafrický stát Zair (dnes Demokratická republika Kongo) jejich vlastní měnu.
Obě zakázky obsahovaly ochranný metalický proužek – ten tenký stříbrný pásek, který můžete vidět, když bankovku podsvítíte. Na českém proužku mělo být napsáno „200 Kč“. Na zairském „REPUBLIQUE DU ZAIRE“.
Někdo si spletl špulky.
Výsledek? Několik archů českých dvoustovek bylo vytištěno na papír s africkým ochranným proužkem. Jan Amos Komenský se náhle pyšnil textem odkazujícím na stát, který v té době vedl diktátor Mobutu Sese Seko – muž s přezdívkou „Mocný válečník kráčející od vítězství k vítězství, zanechávající za sebou spáleniště“.
Lov na zairovku
Když se na chybu přišlo, začal hon. Česká národní banka se snažila zachytit všechny chybné kusy. Většinu se podařilo zničit ještě předtím, než se dostaly do oběhu. Ale pár kusů uniklo. Odhaduje se, že v oběhu zůstalo mezi několika desítkami až nízkými stovkami kusů. Dnes se ví o necelých dvaceti v rukách sběratelů.
A tady je ten zajímavý moment: Ta bankovka, kterou kdysi někdo dostal ve výplatě a možná nechal ležet v šuplíku, protože „vypadá divně“, má dnes hodnotu kdesi mezi 400 až 700 tisíc korunami. V dokonalém stavu byla jedna vydražena za 552 tisíc korun – při vyvolávací ceně 50 tisíc.
To je zhodnocení o 276 000 %. Zkuste to najít na burze.
Proč jsou chybotisky tak cenné?
V numismatice platí jednoduchý princip: vzácnost plus příběh rovná se hodnota. A „zairovka“ má obojí na rozdávání.
Zaprvé – je to rarita. Většina byla zničena, takže existuje jen malý počet kusů.
Zadruhé – je to oficiální platidlo (technicky pořád platná bankovka, i když staré vzory byly staženy).
Zatřetí – má fascinující příběh propojující českou měnu s africkým diktátorem.
Chybotisky jsou ve světě sběratelství něco jako svatý grál. Nemůžete je naplánovat. Nemůžete je vytvořit úmyslně (no, můžete, ale pak jde o padělek). Prostě se stanou. A právě tahle náhodnost je dělá tak přitažlivými.
Psychologové by asi řekli, že jde o dokonalou kombinaci vzácnosti a možnosti náhodného nálezu. Carl Gustav Jung věřil, že sběratelství pochází z evolučně vyvinutého pudu z doby lovců a sběračů. A lov na zairovku je přesně to – lov. Můžete najít poklad kdekoli. V šuplíku po babičce. V prasátku s drobnými. Dokonce v běžném výběru z bankomatu (což už je sice velmi nepravděpodobné, ale ne nemožné).
Jak poznat zairovku?
Tady je praktická část. Pokud máte doma dvoustovku z roku 1993 (pozor, musí být z roku 1993, série A), podívejte se na ni proti světlu.
Vidíte ten stříbrný proužek? Běžně tam má být mikrotext „200 Kč“ nebo „200 Kčs“. Pokud tam vidíte „REPUBLIQUE DU ZAIRE“, gratulujeme – právě jste našli bankovku, která může mít hodnotu vašeho ročního platu.
Jenže je tu háček. Musíte se opravdu dobře podívat. Ten text je mikroskopický. Většina lidí ho prostě přehlédne. A to je důvod, proč tyto bankovky pořád mohou být v oběhu. Fungují normálně, nikomu nepřijde nic divného, jen ten proužek je… jiný.
A druhý háček: hodnota závisí na stavu. Bankovka zmuchlaná v kapse má jinou cenu než ta, která vypadá, jako by právě vyjela z tiskárny. Sběratelé platí za stav. Nejvyšší ceny dosahují kusy v „UNC“ stavu – uncirculated, tedy nepoužívaný.
Nejste jediní
„Zairovka“ není jediný vzácný kousek české měny. Existuje třeba desetikoruna z roku 1993 s „trojúhelníkem“ – šlo o chybný posun ražby, kdy spolu s písmenem K vznikl trojúhelník. Nebo padesátikorunové mince z let 1997-2004, kterých bylo ročně vyraženo jen několik desítek tisíc.
Ale Afrika na české bankovce? To je prostě jiná liga. Je to příběh o globalizaci, o lidských chybách, o tom, jak se věci mohou pokazit způsobem, který později dělá radost úplně jiným lidem, než které to mělo trápit.
Mobutu Sese Seko, africký diktátor, jehož jméno se ocitlo na českých penězích, byl v roce 1997 svržen. Zair se vrátil k názvu Demokratická republika Kongo. Klid tam ale není dodnes.
A přitom mátem možnná kousek téhle historie u sebe.
Co s ní, když ji najdete?
Pokud skutečně najdete zairovku, máte několik možností.
Můžete ji prodat. Numismatické aukce, specializované obchody jako AUREA Numismatika nebo Česká numismatická společnost vám ji rádi ocení a případně koupí nebo vydraží.
Můžete si ji nechat. Hodnota se každým rokem zvyšuje, protože počet kusů se snižuje (některé jsou poškozeny, ztraceny, zapomenuty). Je to investice, která neroste jako akcie, ale zato má příběh.
Nebo ji můžete dát do rámu, pověsit na zeď a při každé návštěvě vyprávět, jak máte doma bankovku, kde se Jan Amos Komenský setkal s africkým diktátorem.
Každopádně – příště, než zaplatíte dvoustovkou, se na ni podívejte pořádně. Možná není jen to, čím se zdá být. A pokud si myslíte, že nikdy žádnou raritní bankovku nenajdete – upřímně, většina lidí, kteří ji našli, si to taky myslela. Až do momentu, kdy se podívali.