Díra uvnitř: Jak se vyrovnat s pocitem prázdnoty

Z nějakého důvodu se zdá, že každý z nás se narodí s dírou. Je těžké ji přesně popsat, ale pro mnohé z nás je někde tady – v oblasti hrudníku, občas žaludku. Nikdo nás pořádně neučí, jak s tou dírou pracovat, takže se ji často jen snažíme zaplnit.

Protože co jiného byste s dírou dělali, že?

Hledáme nejrůznější věci – jídlo, sex, drogy, porno, alkohol, kouření. Kupujeme si hezké oblečení, nové auto, větší televizi, novější telefon. Ale problém je v tom, že ať do té díry nacpete cokoliv, další den se probudíte a je zase prázdná. Všechno, co jste tam nacpali, vypadlo. A zůstává jen prázdný pocit.

Je to stejný pocit jako když si dáte naráz celou sérii Hry o trůny. Pocit, že vám něco stále chybí.

Dobrá a špatná zpráva

Máme pro vás dobrou i špatnou zprávu. Ta špatná: díra tam bude pořád. Je součástí lidské zkušenosti. Je to to, co nás odlišuje od všech ostatních zvířat. Nezmizí.

Dobrá zpráva ale je, že pocit prázdna, který obvykle s ní přichází, lze zmenšovat. A určité činnosti či návyky nakonec způsobí, že si ho sotva všimnete.

Viktor Frankl, rakouský psychiatr a zakladatel logoterapie, pro tento stav razil termín „existenciální vakuum“ nebo „nedělní neuróza“. Projevuje se po skončení běžné pracovní činnosti, když člověk uvidí vlastní vnitřní prázdnotu. To pak může být základem pro existenciální krizi.

Existenciální krize je období, během kterého má člověk pocit, že jeho život nemá hlubší smysl. Prožívá pocity prázdnoty, marnosti, nudy, nedostatku motivace. A paradoxně se může objevit i tehdy, když máme zdánlivě vše – práci, vztahy i celkové pohodlí.

Psychoanalytik André Green nabízí vysvětlení: prázdnota je psychický prostor, který není obsazen vzpomínkami, emocemi, představami ani fantaziemi. Jde o mezeru v naší psychice, která není ničím vyplněna.

Řešení 1: Pečujte o tělo a mysl

Té díře věnujeme ohromnou spoustu pozornosti. Utrácíme za ni tolik peněz a času. Ale když věnujeme tolik energie jejímu plnění, zapomínáme na zbytek našeho těla a dokonce i na naši mysl.

První řešení, jak se necítit prázdní, je zaměřit svůj čas a energii na zlepšování sebe sama. Ano, ano – zní to jako klišé. Ale faktem je, že ta díra nikam nezmizí. Nikdy se nezavře. Nezmění se. To ale neznamená, že se nezmění zbytek vašeho těla.

Když ho zanedbáváte, slábnete, odmítáte cvičit, cpete se drogami a alkoholem – garantuju vám, že se nebudete cítit mizerně jen kvůli té prázdnotě. Budete se cítit mizerně, protože ničíte své tělo. A co pak uděláte? Spojíte ten mizerný pocit s dírou. Řeknete si: „Sakra, ta prázdnota mě nutí cítit se úplně na hovno“.

Ale ve skutečnosti je míra utrpení, kterou ta díra skutečně přináší, mnohem menší než vaše utrpení ze sebe samého, protože jste se hrozně dojebali. Zjistěte  si něco o fitness, o výživě, naučte se o dobré spánkové návyky. Informace jsou všude zadarmo – stačí je googlit.

Řešení 2: Něco tvořte

Druhý způsob, jak se vypořádat s tou proklatou dírou, je něco vytvořit, ideálně vytvářet.

Tvorba přichází v mnoha různých formách – umění, hudba, psaní, tanec, práce na jakémkoliv projektu, který vás zajímá. Sakra, může to být i procvičování triků s fidget spinnerem. Když tvoříte, už se nesoustředíte na tu díru a prázdnotu, ale na něco jiného.

Představte si, že vás kouše komár. Pokud se na ten štípanec dostatečně soustředíte, svědění bude mnohem horší. Ale pokud se kolem vás něco děje – například jste v kině nebo na rande – budete se věnovat něčemu jinému a na svědění prostě zapomenete. Přesměrováním zaměření svědění doslova slábne.

Totéž platí pro pocit prázdnoty. Přesměrujte své zaměření na své dílo a ten prázdný pocit ustoupí do pozadí. Frankl říká, že smysl svého života může člověk nalézt ve vykonání činu – myšleno činy, které nejsou zaměřeny na vlastní já, ale přesahují nás, jsou zaměřeny na ostatní.

Humanistická psychologie to potvrzuje: duchovní sebeuplatnění člověka nejvíce ohrožuje nicota v podobě prázdnoty a ztráty smyslu. Člověk se má stát tvořivou osobností – nemusí být nutně umělcem, vědcem, státníkem, ale musí být schopen se smysluplně podílet na původních výtvorech nejrůznějších oblastí lidského ducha.

Další skvělá věc na tvorbě – bez ohledu na to, jakou podobu vaše dílo nakonec má – je, že další den, když se probudíte, tam pořád bude. Nevymočíte ho a neskončí v kanále jako alkohol a drogy. Vaše tvorba tam pořád je a čeká na vás, abyste na ní dále pracovali.

Řešení 3: Čelte prázdnotě tváří v tvář

Třetí a poslední věc, kterou můžete udělat, je extrémně silná – ale jen pokud jste připraveni na úkol. Je to meditace.

Když meditujete, jen sedíte a v podstatě nic neděláte kromě pozorování vlastního těla. A to vás často nechává tváří v tvář pocitu prázdnoty. Proto je pro mnoho lidí právě meditace extrémně těžkým návykem – protože to není pohodlné.

Čelit přímo pocitu prázdnoty je to poslední, co chceme dělat. Chceme jen utéct a naplnit ji našimi neřestmi. Ale když si sednete, meditujete a čelíte tomu přímo, stane se něco velmi zajímavého: uvědomíte si, že ten pocit není tak špatný.

Jeden z velkých důvodů, proč se toho pocitu prázdnoty obáváme, je, že si říkáme, že to není dobré. Říkáme si, že je to nemoc, že je s námi něco špatně. A když o tom přemýšlíte tímto způsobem, cítíte se hůř. Mnohem hůř.

Celá meditace je ovšem o tom, že se na to jen podíváte a pomyslíte si: „Hmm, je to zajímavý malý pocit.“ A co je vtipné – když meditujete dlouhodobě, je možné, že si ten pocit a celý stav začnete opravdu užívat.

Existenciální psychoterapie nabízí podobný přístup: pomáhá klientovi přijmout pocity, spíše než aby se je snažil změnit, jako by snad byly něčím špatným či nepatřičným. Není potřeba zastavit pocity bezvýznamnosti, místo toho je třeba si vybrat a zaměřit se na jejich význam, který můžete v životě nějak využít.

Proces existenciálního poradenství spočívá v neuspěchané reflexi a vyjádření vlastních motivů, tužeb, záměrů, hodnot a smyslu, prostě obecně postoje k životu.

Proč máme tu díru?

Lidé mají hodnoty a aspirace vyššího řádu, bez nichž člověk klesá na úroveň zvířete. Ale na rozdíl od zvířat si člověk zachovává svou rozvinutou mysl, a proto má pocit, že v jeho životě neexistují žádné hodnoty vyššího řádu. Právě tento pocit prázdnoty je univerzálním lidským fenoménem.

Zvířata nikdy nepociťují existenciální vakuum, protože jejich touhy a potřeby jsou vždy uspokojeny. Zvíře nemůže přestat chtít jíst, protože pokud ano, zemře. U lidí je to jinak.

Základní otázky života jako zrození a smrt, svoboda a nutnost, osamělost a závislost, smysl a prázdnota jsou v zásadě neřešitelné. Ale díky pochopení těchto kategorií se člověk může cítit skutečně naživu.

Závislost na vnějších podnětech

Existuje ještě jiný aspekt prázdnoty – závislost na podnětech zvenčí. Ta se často začíná rozvíjet již v dětství. Jestliže například chladná, materiálně založená matka pochválí dceru za jedničku ve škole, dítě pocítí dočasnou euforii. Ta však brzy opadne, a dítě se tak bude snažit dělat všechno pro další pochvalu.

Někdy taková prázdnota může vycházet z nesvobody, kdy nám okolí předurčuje, co máme dělat, aby nás přijímala společnost, přátelé, partner či rodina. Protože pokud neděláme to, co by si okolí přálo, nebudou nás mít rádi. Takový člověk přestává řídit vlastní život a dělá věci, které v nitru třeba ani nechce.

Je to závod, který nikdy neskončí, protože vždycky bude někdo lepší. A když se z něho vymaníte, možná uslyšíte, že „jste se změnili“. Což kolikrát znamená jen to, že jste přestali dělat to, co chtějí ti kolem vás.

Martin Heidegger to nazval „bytí všedního dne“ – osobnost, individualita člověka hyne pod tlakem „těch druhých“. Neraduje se z pocitu vlastní euforie, ale tak, „jak se obyčejně radujeme“. Je to nadměrný příklon ke světu a věcem. Za to se platí ztrátou jedinečné zvláštnosti svého já.

Praktické kroky

Co tedy s tím?

1. Starejte se o tělo a mysl: Fitness, výživa, spánek. Nespojujte mizerný pocit z nezdravého životního stylu s existenciální prázdnotou. To jsou dvě různé věci.
2. Tvořte: Najděte si projekt, dílo, činnost, která přesahuje vaše ego. Nemusí to být umění – může to být cokoliv, co má pro vás smysl a co vás přesahuje. Když tvoříte, zaměření se přesune z díry na tvorbu.
3. Meditujte: Čelte prázdnotě přímo. Nepřidávejte k ní příběh o tom, že je s vámi něco v nepořádku. Jen pozorujte. A možná zjistíte, že to není tak hrozné, jak jste si mysleli.

Rozdíl mezi prázdnotou a depresí

Je důležité rozlišovat: ztráta smyslu a deprese mohou mít překrývající se symptomy, ale jsou to odlišné jevy.

Ztráta smyslu – člověk ji prožívá jako pocit prázdnoty, smutku, nudy a apatie, ale také se spojuje s pocitem úzkosti.

Deprese – kromě pocitu prázdnoty a smutku je obvykle spojená se změnou chuti k jídlu, menším zájmem o aktivity, problémy se spánkem, únavou a ztrátou energie, pocity viny a bezcennosti, myšlenkami na smrt.

Pokud máte podezření na depresi, vyhledejte odbornou pomoc. Existenciální prázdnota není duševní nemoc – je to lidská zkušenost. Ale pokud se s ní nevypořádáte, může vést k neuróze nebo depresi.

Závěr: Díra je součástí balení

Každý z nás se narodil s tou proklatou malou dírou. Ale většina lidí se bohužel nikdy pořádně nenaučí, jak s ní pracovat. Celý život pak jen stráví jejím plněním, bez trvajícího úspěchu. Vy teď už znáte tři fungující cesty. Prázdnota není chyba v systému. Je to součást lidské kondice.

To, co nás odděluje od zvířat. Schopnost tázat se po smyslu, hledat něco víc než jen přežití. A možná právě v té díře – ne v jejím zaplňování, ale v jejím přijetí a pochopení – najdete něco hlubšího než všechny věci, kterými jste se ji kdy pokusili naplnit.

Protože nakonec není otázka, jak se té díry zbavit. Otázka je, jak s ní žít tak, aby vám nedefinovala celý život.

Zdroje: YouTube, StudiumPsychologie, MUNI, Wiki, Terapio, Psychologie, Goarevetisyan, Vitalia