Všechno v prášku – potrava, sex i vědomosti

„Viděl jsem budoucnost a a víš jak vypadá? Je to stará panna, co posedává v béžovým pyžamu a pije koktejl z banánů a brokolice.“

Demolition man

BMA53c56c_obrzek2Snadno dostupná potrava pro každého? OK, ale grilovaného lososa mi nikdo nevezme…

Demolition man je akční film se Silvestrem Stallonem, který už je taky pár let starý. Zato ale neskutečně prorocký. Ostatně není jediný takový mezi snímky staršího data.

Je to hodně dlouho, co mi někdo nasdílel článek o panu Jakubu Krejčíkovi, který přišel s revolučním způsobem stravy. Říká se tomu Mana a má to podobu nápoje. Ten obsahuje v přesném nastavení veškeré živiny které tělo potřebuje. Takže si můžete nasypat co a jak chcete a vzít si to s sebou třeba na konec světa. Pak z toho udělá nápoj, který mu nahradí klasické jídlo.

Víte, já vítám všechny zajímavé nápady a novinky, které dovoluje technika a vědecký pokrok. Takže vítám i tohle jako možnost například pro vojáky, dálkové expedice nebo jiné podmínky, kde si klasické jídlo prostě nepřipravíte. Ale tvrdit, že musíme opustit tradiční formu stravy?

„A hlavně nemyslet.“

V rozhovoru s panem Krejčíkem mne zaujala jedna pasáž. Reportér se ho ptal, jestli mu nechybí volba nad tím, co si dá k jídlu. Odpověď ,,Naopak, nemuset přemýšlet nad jídlem je fantastické.“ Vždycky, když někde najdu zmínku o tom, jak je bomba nepřemýšlet, v hlavě mi svítí červený maják, který se jinak vyskytuje jen v německých vojenských komplexech z druhé světové války.

Lidé mají obrovské sklony nahrazovat jeden extrém druhým. Stejně tak s příchodem každé novinky nebo alternativní volby definitivně zavrhnout všechno, co tu bylo předtím, jako omyl. Je blbost nepřemýšlet nad tím, jak jsou věcí teď a jestli se dají nějak změnit. Stejně tak je blbost okamžitě všechno nové přijímat a nesnažit se to propojit s tím, co tu už je.

Ne nadarmo se říká, že člověk má jíst i očima. A už opravdu vidím, jak zajdeme s přáteli nebo se slečnou na večeři a místo krásně upraveného pokrmu, na kterém se dá obdivovat jak kvalita surovin, tak i kuchařské umění, před námi přistane miska něčeho polotekutého.

Hlavně nic složitého

Tenhle trend zásadního zjednodušování a přizpůsobování se ve všem tomu, co zabere minimum času a chce minimum energie i lidského účasti, pozoruji nezávisle na sobě ve více oblastech.

Zpět k práškům. Kromě toho, že to bude asi vypadat příšerně v pozici běžného jídla, se ptám na jedno: kde je umění kuchařské, po celé věky tolik ceněné? V Římě si strašně cenili kuchařů, kteří vám dokázali z prasete připravit rybu. FirstClass nedávno psal o nejdražším cupcaku, který v přepočtu stál asi 17 a půl tisíce Kč. Seznam ingrediencí představoval něco jako závěrečné titulky k filmu. Co řádek, to hvězda z jiného kraje. Je to možná druhý extrém, ale ten dortík vypadal naprosto božsky. Bude takhle krásně vypadat mana?

Co mi ale vadí nejvíc? Že je to další oblast, kde se tedy člověk asi za chvilku nebude muset nic učit. Prostě si namíchá pytlík a zaleje to vodou. Kde je ta rozkoš vytahování bábovky z trouby? Kde je ten příjemný zvuk cinkání příborů na prázdných talířích po rodinném obědě? A kde je ten krásný syčivý zvuk a vůně, když restujete cibulku a pak k ní přidáte tři vajíčka a klobásku?

Budeme mít za chvilku i vědomosti předávané jen v čipech nebo něčem, co si taky stříkneme do žíly? A i sex bude připomínat tu blbinu s virtuálními helmami, kterou známe taky z Demolition mana, kde odmítali ,,tekutý transfer“? A svaly si načrtneme v programu, takže posilovna a litry potu už taky nebudou potřeba…což o to, spoustě lidí by se to líbilo. Jenže rychlé výsledky většinou stojí za pendrek.

Nebylo by třeba lepší vést lidi k tomu, jak se opravdu zdravě a dobře najít z kvalitních surovin a nekupovat furt v supermarketech? Podle mě bylo, ale je to moc práce.

Lidská schopnost a um

Při zmínce o jídle a lidských schopnostech se mi vždycky vybaví jeden moment rodinné historie. Je tomu už víc let, ale byla klidná slunečná sobota. V televizi cosi běželo, byli jsme v kuchyni a mamka si zrovna zalévala na lince vodou odpoledni kafe. V televizi šly zrovna reklamy a jedna z nich byla na nějakou omáčku v pytlíku. Tu snad stačilo jen nalít do hrnce a zalít vodou za stálého míchání. Perfektně nalíčená mladá maminka poskakovala kolem sporáku a stále s úsměvem opakovala, že „Připravit dobrou omáčku není nic jednoduchého.“

Mamka v reakci na to jen pokrčila rameny a aniž zvedla oči od svého šálku, prohlásila ,,No jo holka, to nesmíš bejt taková lemra.“

Co na závěr? Užívejte si cokoli, co umíte sami vytvořit nebo dát dohromady. Ctěte jakoukoli schopnost a talent. Je to naše přirozenost něco umět. Pokud se jí budeme snažit potlačit nebo se jí vyhýbat a utíkat před ní, vždycky to skončí blbě. Za delší nebo kratší dobu, ale tyhle pokusy tady byly vždycky a bohužel vždycky budou. Někdy skončí hádkou v hospodě a rozbitou hubou, jindy totalitou. Ale princip je vlastně furt stejný – snaha ojebat realitu. Jenže tím ojebáváme hlavně sami sebe.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.