Samospásná ekonomika a naplnění cílem?

Samospásná ekonomika a naplnění cílem?

„Nezaměřujte se na cíle, soustřeďte se na procesy.“

Stephen Fry

Cestou po Praze bojuje o vaši pozornost obrovská spousta reklam. Kromě tuny elektroniky, kosmetiky a moře dalších nesmyslů je tu taky hromada upozornění na vysoké školy. Hlavně ekonomiku, management, finance a marketing a jejich různorodé kombinace.

Podobně laděné plakáty nabízející studium jsem minul na Náměstí republiky a ještě na spoustě dalších zastávek. Všechny byly v podstatě na jedno brdo – ukazovaly managery křenící se nad deskami s papíry nebo si podávající ruce před prosklenými budovami.

Management, marketingová studia, podnikové finance, studium bankovnictví a kompletní přehled o finančním sektoru…

A tak si tak říkám, jestli se u nás vlastně dá studovat i něco jiného? Nic proti ekonomice a lidem, kteří v této oblasti pracují a vidí do ní. Nějaký náhled do této vědy by se měl vyskytovat už na základkách.

Všude se skloňuje produktivita, růst, uzavírání nových tendrů, projektů a dalších prapodivností, ale zamyslel se někdo nad tím, proč tohle všechno vlastně děláme? Na co ta úžasná produktivita vlastně je? Na co ty stovky důležitých projektů každého půl roku a to úžasné bankovní financování z mnoha zdrojů a fondů EU? Kam se tím snažíme mířit? Víme to vůbec, nebo je to prostě už nějaká setrvačnost?

Internetem koluje většinou obrovské kvantum nesmyslů a návodů na rychlé zbohatnutí. Občas neodolám s trochu se v nich vrtám, protože mě zajímá, s čím ti nazdárkové zase přijdou. Takhle jsem narazil na stránky jakéhosi Tomáše Stodoly. Nabízely naprosto úžasné zbohatnutí skrze jednoduché obchodování binárních opcí, které zvládne podle jeho slov i cvičená opice (nejsem si pak jist, proč to dával na internet, protože opice ho asi moc nečtou). Binární opce jsou sice naprosto regulérní a jednoduchý investiční nástroj, ale pan Stodola (a několik jemu podobných) si založily jen tuny stránek, které dělají z lidí blbce, protože slibují naprosto nesmyslnou výnosnot.

Jedna slečna tam snad psala do fóra, že takto bychom mohli jednoduše vydělávat všichni. Tak jsem se tak při pohledu na monitor zeptal vzduchu v místnosti: ,,Jo ty krávo a ty komodity, se kterejma takhle prej úžasně obchoduješ hodinu denně, ty bude vytvářet a zpracovávat kdo?“

Nechci samozřejmě studium ekonomiky házet do pytle s takovými podvodnými stránkami, ale jistá paralela tu je.

Když budeme všichni manageři a bankovní experti či šéfové marketingu, koho budeme marketingovat, bankovně expertovat a managovat?

Krom toho, že bych rád viděl sem tam i plakáty třeba na studium umění, hudby, historie a dalších disciplín, ztělesňuje ta posedlost výkonem a projekty jeden z možných důvodů, proč je dnešní populace tak nešťastná a ve stresu.

Není to zase tak dlouho, co se objevilo celkem krátké video s komentářem britského herce a režiséra Stephena Frye. Ten v něm popsal jednoduchou myšlenku – zapomeňte na cíle, soustřeďte se na procesy. O co mu jde?

„Nebojujeme pro vítězství. Bojujeme pro radost z boje.“

Jsme posedlí cíli a vidionu věcí, které získáme v budoucnu. Podle běžného způsobu myšlení pak budeme šťastní v momentě, kdy jich dosáhneme. Je jedno, jestli půjde o koupi domu, založení rodiny, získání práce nebo splnění měsíčního obratu prodeje. Snažíme se vždycky dosáhnout něčeho, co leží v čase a prostoru před námi (a tedy mimo naši osobu) a spoléháme se na to, že s tímto předmětem nebo změnou v našich životech se dostaví ten pocit naplnění. On se kolikrát dostaví, jenže jeho trvání je málokdy delší než několik hodin nebo dní.

Pak přijde totiž za prvé zevšednění té věci nebo mety, za druhé chceme něco dalšího – k autu doplňky, k počítači hry, abychom ho pořádně prohnali, k obratu vyšší obrat. Takže se točíme v dalším obstarávání a zařizování. Jsme vlastně na začátku, aniž si to uvědomujeme. Jako by se předchozí cíl vůbec nestal – je okamžitě nahrazen něčím dalším.

Co s tím? Za prvé přestaňme usilovat o dokonalost.

Tady si dovolím golfovou odbočku. V roce 1996 natočil Kevin Costner velmi příjemnou golfovou komedii Zelený svět. Na začátku učí základy tohoto sportu doktorku Griswoldovou. Když popisuje strukturu úderu, zmíní i následující:

„A na vrcholku přijde malé zaváhání. Pukrle bohu.“
„Pukrle bohu?“
„Jo. Pukrle bohu. Že jste omylná. Že dokonalost je nedosažitelná.“

Dokonalost je něco, čemu se můžeme snažit přiblížit, ale je nemožné se v jejím stavu nacházet. Je to to samé co ideál – jeho podstatou je jeho nedosažitelnost. Trénujme schopnosti, trénujme precisnost, sílu, obratnost, vlastní myšlení. Ale pamatujme si, že i toho nejschopnějšího střelce zbraň kopne, že i ten nejlepší běžec stále běží po pevné zemi a i když jste dosáhli nejvyššího stupně v počítačové hře, stejně vás nepřátelé vždycky trochu zraní.

„Včerejšek je historie. Zítřek je záhada. Dnešek je dar.“

Mistr Oogway, Kung Fu Panda

Ten starý želvák to věděl přesně. Nenechme se vláčet naší minulostí, ale netravme taky příliš času stálými úvahami o možné budoucnosti ve stylu „až jednou, tak…“. Žijme přítomností. Jen v aktuálním momentu zasazujeme semínka toho, co přijde později. Kromě toho slova někdy a jednou jsou jen synonymem pro nikdy.

„Chceš dělat věci pro lidi? Pak musíš být nejdříve typ člověka, který dotáhne věci do konce. Abys jím byl, musíš milovat dělání věcí. Abys ho miloval, soustřeď se na činnosti, ne na lidi.“

Henry Cameron k Howardu Roarkovi, Zdroj

Není tím řečeno, že si nemáme stanovovat cíle a jít si za nimi. Ale cesta je kolikrát podstatnější, než její cíl. Ten je jen momentem, ale cesta je tím procesem, na kterým záleží a který skutečně něco obsahuje.

Osobně mám třeba hrozné problémy dokopat se k psaní. Ale když už prsty datlují do klávesnice, cítím to čisté vytváření. To, že se něco stává skutečným.

Angličtina tohle krásně demonstruje na rozdílu slov study a learn. To první znamená učit se, to druhé naučit se. První je činnost, která provádíme ve vztahu k něčemu. To druhé znamená, že něco se děje přímo nám.

Když se vrátím zpět k tématu reklam, napadá mě mnoho oborů, o kterých dnešní uspěchaná doba a lidstvo plné stresu tvrdí jednohlasně, že jsou to obory zbytečné – od historie po filosofii nebo jazykovědu. Že nás to nevytrhne a chleba levnější nebude. V době tolik opěvovaného stálého růstu možná nejsou tolik použitelné. Ale není to chyba toho oboru – ten kdysi z nějaké potřeby vznikl a asi ze stejné i pokračoval ve svém rozvoji.

Celé roky slýchávám poznámky na adresu filosofie typu: ,,Na co je nám nějaký filosofování, když tu máme další vědy?“ Všech těch chytráků se zeptám na jedno: ,,Z čeho si kurva myslíte, že se všechny ty vědy původně vzaly?“

Filosofie je tak exaktní a tak přesná, jak je přesné a účinné myšlení člověka. Je myšlením samotným. A je dosti technickou vědou, protože se ptá na povahu světa, který nás obklopuje a naši roli v něm. Zkoumá tedy samotnou povahu naší existence.

Správně vytvářená a přirozeně se vyvíjející ekonomika může naplnit rozpočty, konta a peněženky. Ale je pouze nástrojem. A pokud zanevřeme na to, co nemá přímý vztah k HDP nebo přímému financování, jednou opravdu zapomeneme na to, proč vlastně tohle všechno vyvádíme a kam se chceme dostat.

„Všechno, co opravdu nutně potřebujeme, můžeme celkem levně koupit, jen zbytečnosti jsou drahé. Opravdu krásné věci se neprodávají vůbec. Denně můžeme hledět na východ a západ slunce, na oblaka plující po obloze, na květiny u cesty. Také do síně noci osvětlené pravými hvězdami se žádné vstupné neplatí.“

Axel Munthe

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Message *
Name*
Email *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.