Skip to content

Příjem prosím, zn. nepodmíněný…

Diskuse o ekonomickém principu nepodmíněného základního příjmu (NZP) v posledních letech opět ovládly mnoho internetových vod. Děje se tak hlavně v souvislosti s jeho testovacím zaváděním v dalších zemích, které však postupně přichází na jeho další a další úskalí.

Druhou okolnosti, která diskusi oživila, je postupující automatizace práce, robotizace mnoha procesů a tedy vědomí, že v horizontu několika blízkých let odpadne mnoho pracovních míst. Z toho pramení obava, co bude s lidmi, kteří v důsledku tohoto procesu o svou obživu přijdou.

O co v jádru jde? O prostou skutečnost, že by vláda garantovala každému člověku v zemi bez ohledu na jakékoli okolnosti pevný měsíční příjem v určité hodnotě. Většinou si od tohoto projektu jeho zastánci slibují motivaci lidí k práci, kreativitě, podnikání a dalším aktivitám, na které v běžném provozu asi nezbývá čas, peníze ani energie, protože člověk se musí starat o prosté přežití z měsíce na měsíc.

Technologie a přístup

Osobně považuji za hloupost jak strach z výrazného úbytku pracovních míst, tak koncept nepodmíněného příjmu v jeho základu. Důvody vycházejí z historického vývoje společnosti a také z absence iluzí o povaze jádra problému. Tou není technická úroveň, ale myšlení člověka a jeho přístup, který se, ruku na srdce, za posledních několik tisíc let nijak výrazně nezměnil.

Rozvoj technologie a s ním spojený rozvoj, vývoj či změna profesí ve společnosti zažil technologické boomy a s nimi spojené obavy od vynálezu ohně po první osobní počítač. Za tu dobu se strach, že lidstvo bude bez práce, objevuje v pravidelných intervalech a…pozor…nikdy se nenaplnil. Co se stalo? Jednoduše některé profese zanikly, jiné vznikly a zbytek se dokázal přeorientovat, rekvalifikovat nebo najít jinou díru na trhu. Nic víc, nic míň.

Nepodmíněný příjem má zásadní problém a tím je jeho samotný příjemce. Jeho příznivci počítají s poněkud naivní představou, že s absencí starostí o prostou obživu se najednou tisíce lidí zvednou a začnou se věnovat svým koníčkům, dávným podnikatelským ambicím nebo uměleckým sklonům. Proč by to do háje dělali, když peníze vezmou jinde a jednoduššeji?

Otázka přístupu

Teď budu za hnusného bořitele iluzí, ale kdo se těmto aktivitám chtěl nebo chce opravdu věnovat, ten si cestičku najde a s potřebnou vůlí a vytrvalostí se dostane do pozice, kdy ho tato činnost živí nebo je mu aspoň přivýdělkem. Na druhé straně je tu ale opravdu hodně lidí se zcela opačným přístupem a ti se do ničeho nikdy nepustí. Je přitom zcela jedno, zda by jejich NZP byl 1000 nebo 100 000, protože jakoukoli částku pouze spotřebují. Obě sumy lze bez problémů utratit za jeden den, ale výše obnosu nezmění přístup člověka k penězům.

Je to vidět na případech extrémních výher v loteriích. Výherci, kteří se nenaučili operovat ani s desítkami nebo stovkami dolarů, jich měli najednou k dispozici miliony. Celkem pravidelně se uchlastali, předávkovali nebo jinak zničili, ale svoje jmění velmi rychle utratili, protože neuměli s penězi správně nakládat.

Realita pouze zrcadlí chování člověka samotného. To je příčinou problémů. Nepodmíněný příjem, ač nepochybně u velké skupiny populární řešení (protože druhá skupina je definitivně početnější), je jen záplatou důsledků, nikoli odpovědí na příčinu.

Otázka zdroje a přirozenost

Kromě toho ty peníze je potřeba někde vzít. Pokud tedy nemá stát příjmy z těžby ropy nebo jiné cesty, jak tento sociální experiment financovat, pravděpodobně sáhne ke zdanění lidí s vysokými příjmy, protože většině voličů se to bude líbit. Nepodmíněný příjem se tak stává jen další formou socialismu a přerozdělování od těch, kteří generují, k těm, kteří „potřebují“.

Krom toho je tohle jen další snaha lidstva obejít jednu ze základních skutečností v přírodě. V té totiž nikdy neplatí něco za nic, ale pouze něco za něco. Pokud chcete něco získat, musíte něco vydat, nějaký druh energie – čas, peníze, vlastní námahu. Tohle se snaží lidé už staletí obejít. Jenže každý takový pokus maximálně prodlouží dobu, po které to praskne, a obvykle zvyšuje bolest, kterou krach takového experimentu způsobí. Je to jen záplata a ta selže vždycky…

 

Okomentujte

Published inČLÁNKY

Be First to Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *