Právo kontra nárok

Právo kontra nárok

Tenhle text byl původně zformulován kvůli dvěma událostem, které mne přivedly upřesnění pojmů v nadpisu.Jedno z toho byly plakáty na komunální volby, které použily slogan Máte právo v podobě jakéhosi razítka a slibovaly obyvatelům městských částí nejrůznější věci. Druhou událostí byl případ jisté řvoucí ženy v pražském metru, od které pochází dnes už celkem památná hláška „Já mám právo sedět.“

A tak jsem se nad tím lehce zadumal a nakonec i trochu pousmál. Jistěže každý máme právo na opravdu, opravdu hodně věcí nebo činností. Například právo ke svobodě vyjadřování, politického či náboženského vyznání, zakládání rodiny, firmy a tak dále. Ovšem toto právo je víceméně automatické (bez ohledu na to, koho a kdy budeme volit). Aby to nebylo tak jednoduché, existují dvě roviny toho, na co se jistá strana snaží lákat voliče. Ono je totiž právo a nárok. A jak už je to u politiky zvykem, házení a míchání různých pojmů patří mezi základní schopnosti jakéhokoli politika.

Právo je obecně vzato skutečnost, že můžeme něco požadovat nebo něco chtít. Nějakým způsobem uskutečňovat své cíle, sny, potřeby. Nárok vzniká v momentě, kdy naší potřebě nebo cíli má z nějakého důvodu druhá strana ustoupit. Ať už z hlediska morálního nebo právního.

Asi nejjednodušším příkladem může být situace v MHD. Pokud nastoupím do prázdného autobusu, je mým nepopiratelným právem sednout si na jakékoli sedadlo. Jestli jich za jízdu vystřídám pět nebo deset, do toho mi nikdo nemá co kecat, ačkoli řidič se může podivit, co je to tam za vola.

Pokud si chci z jakéhokoli důvodu sednout na místo obsazené již někým jiným, jsou naše práva v patové situaci. Na místo máme oba stejné právo, ale ani jeden z nás nemá nárok. Nemohu například požádat řidiče, aby mi místo uvolnil.

Jiná situace nastává, pokud nastupuje nevidomý, invalida, senior nebo jiná osoba s jakýmkoli handicapem. Na tomto místě se omlouvám za to, že označují pro účely výkladu stáří za handicap – rozhodně ho za handicap nepovažuji.

Snad v každém dopravním prostředku, jsou místa, která jsou vyhrazena pro invalidy, nevidomé a další osoby. Jsou označena štítkem s piktogramem postavičky a vodícího psa. Tyto osoby mají v případě osazení těchto sedadel nárok na jejich uvolnění. Babička nebo dědeček nastoupivši do autobusu pravděpodobně nemá nárok na uvolnění sedadla, který by plynul z pravidel přepravy, ale má nárok minimálně morální.

Takže na závěr – máte právo na dost věcí, ovšem jejich úspěch závisí na Vašich schopnostech, vašem jednání a nikdo v nich nemá povinnost vám ustupovat. Při splnění nějakých podmínek máte obvykle také nárok na některé věci. Je jich méně, ovšem na druhou stranu vám v nich protistrana ustupuje.

Politická strana, která se ohání sloganem práva v podobě za prvé neříká nic nového, za druhé neříká nic, co by mělo ve výsledku valný význam.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Message *
Name*
Email *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.