Peníze jsou jen nástroj…

Peníze jsou jen nástroj…

„Měn je ve vesmíru vlastně spousta ale každá má svoje vlastní problémy. Chaltarský dolar se nedávno zhroutil, pasourkové korálky lze směnit jen za jiné pasourkové korálky a Trigansý Pu má taky svoje. Jeho kurz je sice stabilní – osm Ningi za jeden Pu – ale Ningi je gumová mince tvaru rovnostranného trojúhelníku o straně deset tisíc kilometrů. Nikomu se tedy ještě nepodařilo sehnat jich najednou tolik, aby mohl vlastnit jeden Pu.“

Stopařův Průvodce po galaxii

rare-bronze-coinsMince, peříčka, bankovky…cokoli chcete

Nějaká forma měny existovala v lidské společnosti už od první civilizace. Ať to byly pazourky, lastury, peří vzácných a krásných ptáků nebo cokoli jiného. Až do doby papírových bankovek měly ale jedno společné. Byly to hmotné platební prostředky, jejichž krytí a váha nespočívala pouze v garanci státu, ale vycházela z jejich reálných vlastností. Jejich získání stálo nějakou tu námahu, bylo nutné je nosit s sebou a v omezených podmínkách prvních civilizací šlo o poměrně nepadělatelné platidlo.

Éra zlatých plíšků

Klasickým příkladem je samozřejmě zlato a stříbro. Důvody, proč se zlato ujalo po celá tisíciletí jako platidlo, nejsou jen v jeho předem omezeném množství a nárocích na získání a zpracování. Zlato odolává snad všem vlivům, krom kyanidu a několika málo kyselin (Lučavka královská).

Nekoroduje, snadno se zpracovává a je velmi kujné. A pokud dnes například vykopete minci z dvanáctého století, stačí ji jen trochu opucovat a září tak, jako v den, kdy ji tam někdo nechal. Zlato nepodléhá zkáze.

Malé zelené papírky

Doba papírových peněz umožnila obrovské obraty, obrovské zisky a stejně tak obrovské dluhy. Jak firem, tak i států (těch hlavně). Jejich obrovským problémem je extrémně snadná fyzická vytvořitelnost (jde jen o potištěný materiál), absence horní hranice a odpoutanost od čehokoli, co by jim dávalo skutečnou legitimitu a reálně odráželo jejich množství v oběhu. Krom toho jsou založeny na dluhu a nejsou kryty ničím hmotným.

MoneyStacked_1407518439052_7281788_ver1.0_640_480

Cokoli je tisknuté, tiskne se velmi snadno. Pokud by člověk fyzicky obsadil státní tiskárnu cenin, případně získal vlastní tiskárnu na peníze, nic mu reálně nebrání natisknout si, kolik peněz potřebuje či chce. Je v tom ale paradox, protože čím víc jich bude tisknout, tím menší bude jejich reálná hodnota, tedy kupní síla. Tomu se říká inflace.

Objevující se jedinečný celek

Ve srovnání s fiat měnou mě zaujal bitcoin. Už jsem o té měně zaslechl něco dříve, ale teprve v poslední době jsem začal více pátrat právě po tomto fenoménu. Co jsem se dověděl, mne velmi příjemně překvapilo. Za prvé, jeho množství je konečné a celkově se odhaduje na cca 21 milionů někdy v roce 2030, ale zřejmě ještě dříve.

Přestože jde o měnu čistě virtuální, její ,,těžba“, tedy počítání složitých matematických bloků, se od určitého stupně složitosti nevyplatí. Počítače přece jen potřebují nějaký čas a energii a jejich majitelům se v určitý moment vyplatí věnovat se na nich něčemu jednoduššímu. Počítaní bitcoinu to nijak neshazuje. Těžení znamená vlastně poskytnutí své výpočetní kapacity peer to peer síti bitcoinu.

Celý objem bitcoinů je vlastně jediný obrovský řetěz jedniček a nul. Díky tomu musí nové bitcoiny odpovídat mnoha podmínkám, aby byly vyhodnoceny jako pravé. Za druhé, není možné je duplikovat, každý je vlastně unikátní. Je to jako kdybyste zasypali vrstvou písku Muchovu Slovanskou epopej, a teď ji pomalu odkrývali kartáčkem na zuby. Každá nově odhalená část musí zapadat do celku.

Krom toho jsou všechny tyto prvky a informace uchovávány v každém počítači, který je na bitcoinovou sít připojen. Takže i kdyby vyhořela půlka počítačů na světě, nic se neztratí. Není tedy možné dopouštět se podvodů, protože by nezapadaly do harmonie celku, která je stále propočítávána propojenou výpočetní kapacitou.

Podle aktuálních odhadů je sice bitcoin stále velmi kontroverzní, ale tyto skutečnosti platily o každé novince, která se teprve ustalovala. Jeho kurz kolísá ze dne na den a z hodiny na hodinu, protože jeho vytváření je zatím celkem jednoduché. Čím víc se bude blížit ke své konečnosti, tím bude stálejší.

Každá měna, která si klade za cíl skutečně fungovat, se musí zakládat na něčem, co je na ní spotřebováno. Čím větší náklady, tím větší cena. Kdyby uměl každý z nás skutečně dobře malovat, prodávala by se Rembrandtova Noční hlídka na stánku hned vedle kalendářů na příští rok. Naštěstí ale čím víc schopností, vloh a umu, tím méně lidem jsou naděleny. Jedni budou stále za tuto vlastnost lidstvo proklínat, druzí za ni evoluci děkovat.

Všechno před papírovými penězi se ujalo díky svým vlastnostem, díky určité obtížnosti jejich získání a díky tomu, že platilo něco za něco – něco vytvořit něco stojí. Mnoho ekonomů a hlavně politiků se ovšem stále snaží tuto zákonitost obcházet. Snaží se získat něco za nic a to nikdy nevydrží moc dlouho.

I kdyby Bitcoin padl, ukázal jednu věc – papírové peníze nejsou jedinou možností.

„Neexistuje nic takového jako oběd zdarma.“

Milton Friedman

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Message *
Name*
Email *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.