Nejoptimálnější potencionál a hlavní protagonista

Nejoptimálnější potencionál a hlavní protagonista

„Ano, věřím, že to bude určitě to nejoptimálnější a nejideálnější řešení.“

sebevědomý idiot v libovolné éře a pozici

language-big

Jestli vám při čtení názvu tohoto textu zatrnulo, tak je to jen dobře a znamená to, že váš cit pro češtinu není ztracen či více ohrožen.

Pravdou je, že v dnešním vyjadřování česky mluvícího obyvatelstva se vyskytuje několik strašných nešvarů. Bohužel ne všichni si je uvědomujeme a tím pádem je šíříme i dál, ať už je to skutečně vlastní snaha nebo jen špatně mířená tendence mluvit správně.

Pokud je člověk při používání některých slov nebo přídavných jmen na pochybách, existuje pár možností, jak přijít celé věci na kloub. Jednou z možností je odříkat si některá příbuzná slova a podle nich zjistit, jestli má to, co používáme, skutečně vypadat tak, jak to používáme.

Asi nejčastějším případem, který můžete slyšet, je prohlášení, že je něco třeba ,,potencionálně nebezpečné“. Případně, abychom dostali například kvalitu některé volby nebo možnosti skutečně na vrchol, označujeme ji jako nejideálnější či nejotimálnější.

A teďka k jádru pudla….

Pokud o někom řekneme, že má potenciál, říkáme tím, že má v něčem talent a může v tom růst, zlepšovat se, prostě když na sobě bude v nějakém (například sportovním) směru dále pracovat, dočká se asi lepších a lepších výsledků. Potenciál znamená možnost. Myslím, že tady vás snad vůbec nenapadne říkat, že má někdo potencionál. Ale pokud jde o přídavné jméno, celkem nám to nedělá problémy, ačkoli je to napostá blbost. Pokud je něco potenciálně nebezpečné, říkáme jen to, že od toho může hrozit úraz – třeba od nešikovně položeného ostrého kuchyňského nože, který je umístěn třeba do myčky nádobí hrotem nahoru. To přímo svádí k tomu říznout se o něj, pokud z myčky budeme vyndavat čisté nádobí (otestováno).

Takže buďte ujištění, že správný tvar je a bude potenciální. Ale prosím vyvarujte se spojení potenciální možnost, protože jde o dvě slova se stejným významem. Říká se tomu pleonasmus a ještě se k tomu dostanu.

Další na řadě je ideál a optimum. Tady asi opět zklamu kohokoli, kdo má sklon přidávat ještě k těmto slovům další superlativy. Obě totiž označují naprosto nejlepší možnost, jaké lze dosáhnout. Není možné dosáhnout nejideálnějšího stavu,protože ideál je tou nejlepší možností. Pokud o něčem prohlásíme, že je to ideální, znamená to, že v dané situaci neexistuje lepší řešení. Optimální je to samé.

Navíc, základní vlastností ideálu je to, že není fyzicky dosažitelný. Ideál je jakýsi mytický horizont, o který můžeme vždycky pouze usilovat, ale vlastně ho nikdy nelze dosáhnout. V platonském pojetí světa byly ideály absolutními hodnotami štěstí, rozumu či vědomostí, ale byly právě v tom ideálním světě, kterého je tento jen primitivní obraz. Proto člověk ze své podstaty nemůže těchto ideálů nikdy zcela dosáhnout, jen jejich odrazů v hmotném světě.

A teď k pleonasmům. Pleonasmus je označení slovního spojení, ve kterém mají obě slova stejný význam. Můžete ho klidně používat, v tom vám nikdo nebrání, ale asi vás bude mít dost lidí za blbce a to zcela oprávněné. Abych uvedl některé příklady – prosklená vitrína, hlavní protagonista, jedinečný unikát, hospitalizovat v nemocnici. A teď postupně – vitrína je vždy prosklená, protagonista znamená sám o sobě hlavní postavu, unikát je sám o sobě jedinečný a hospitalizace znamená sama o sobě umístění v konkrétním léčebném zařízení.

Pleonasmus může mít své využití v poezii či určitých prozaických útvarech. Ne všechny jsou nutně chyby (pleonasmů existuje typové spousta), ale je dobré o nich vědět a používat je tam, kde se hodí…

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Message *
Name*
Email *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.