Jistota kolektivu a jednotlivce, nebo pravice a levice, chcete-li

 

group-vs.-individual-disability-insurance

Některé věci prostě nelze mít zároveň. Smiřte se s tím…

Na označení dvou stran politického spektra jsou už někteří lidé alergičtí. Možná je přežitkem pojmenování, ale jejich koncept se nijak nemění. Ani v čase, ani situačně. Jde stále o odvěký konflikt či spíše neslučitelnost některých prvků jedince a skupiny.

Je to stejné jako s vírou a vědou, černou a bílou nebo smrtí a životem. Můžete se snažiit být někde uprostřed, ale čím více se vzdalujete jednomu z pólů, tím více dilemat a rozporů ve vlastním myšlení a postojích musíte řešit.

Obvykle nejhorší bývá varianta (stále ale tolik oblíbená) slepence názorů ze všech možných koutů, který se mění a přizpůsobuje podle toho, s kým je dotyčný zrovna v kontaktu. Je to vlastně kombinace oportunismu a pokrytectví, která se snaží jenom zalíbit každému, koho potkáme. Ale o tom jindy.

K tématu tohohle článku mě přivedly dvě situace z obou táborů, které jsem jednou slyšel a jednou četl v rozmězí cca dvou let.

Prvním z nich byl jakýsi mladík z Jižních Čech, který byl vášnivým stoupencem komunistů. Možná se nejednalo přímo o KSČM, ale myslím, že byl členem nějaké mládežnické organizace, nebo jak tomu dneska říkají. Jeho hlavními argumenty bylo, že to dneska stojí v ČR za pendrek a že chce mít nějaké jistoty. Tohle slovo skloňoval celkem často. Jistoty sem, jistoty tam a pokud možno garantované někým zvenku. Nejlépe státem, tedy soustavou všech ostatních lidí v republice a opatřených kulatým razítkem.

O další vágní prohlášení připomínající spíše fráze odněkud vyčtené nebyla rozhodně nouze.

Od přečtení onoho článku uplynulo už hodně vody do momentu, kdy jsem se v Neoluxoru zapovídal s jedním postarším podnikatelem. Hledal dárek pro svého syna, který miloval politické thrilery a detektivky. Tehdy se ozvalo moje knihkupecké studium a v podstatě jsem mu řekl, že pokud sáhne po Morrellovi, Forsythovi, Deaverovi (ne v případě politického trheilleru) a ještě pár dalších jménech, nemůže praktickyudělat chybu, ale měl by si zjistit, co má jeho ratolest už v knihovně.

Poděkoval za radu a ještě chvíli jsme spolu muvili. Pán se leta pohybuje ve financích a mluvila z něj zkušenost spojená s velkým rozhledem. Zmínil se mimo jiné o tom, že když u nich ve firmě končívají školení nováčků a on k nim má závěrečný proslov, zmiňuje také koncept jistot nebo jistoty. A tehdy jim říká, aby tu jistotu opřeli sami o sebe. O svoje schopnosti, dovednosti, znalosti a ochotu a vůli učit se novým věcem a chyby udělat pokud možno co nejdřív, aby se jich pak mohli dále vyvarovat.

Poděkoval jsem mu za příjemný rozhovor a popřál mnohé štěstí do dalších let. Pak jsem vyrazil domů.

Myslím, že ten rozdíl v myšlení i očekávání je naprosto zřetelný a neodráží se jen v preferenci politickýchstran. A snad to byl i polský spisovatel Andrzej Sapkowski, který uvedl v jedné ze svých sbírek povídek tuhle větu: ,,Meč osudu má dvě ostří. Tím jedním jsi ty, tím druhým smrt.“

hqdefault1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.