Esoterika téměř vědecká

,,Lidé rádi říkají, že je tu konflikt dobra a zla. Konflikt je mezi pravdou a lží.“

Don Miguel Ruiz

Knihy Dona Miguela Ruize, naguála z rodu Orlů a dědice toletéckého vědění, považuju rozhodně za to lepší z esoterické a duchovně rozvíjející literatury. Proč tomu tak je?

Před lety jsem četl jeho Čtyři dohody a udělaly na mne velmi silný dojem. Minimálně jádro knihy, část o modlitbách ke Stvořiteli byla na můj vkus trochu moc. Do dneska s většinou jeho principů souhlasím.

Protože jsem se nedávno dostal s jednou spřízněnou duší do lehkých polemik týkajících se právě Ruize, chtěl jsem si Čtyři dohody přečíst znovu. Naše diskuse se týkala Jaroslava Duška, který je v posledních několika letech znám jako velký propagátor právě toltéckého učení.

Protože jsem doma nenašel přímo Čtyři dohody (určitě jsem je kdysi kupoval, ale v tom mém bordelu taky něco najít…), pustil jsem se do jejich pokračování, tedy Lásky, vztahů a přátelství.

Můj problém s Ruizem, nebo jeho myšlenkami podanými Jaroslavem Duškem, nespočíval ani tak v principech samotných, jako v nejasné definici pojmů a vztahů, které znich vycházely. Oceňuji cokoli, co to s lidmi, planetou a společností myslí dobře, ale jakákoli dobrá snaha bývá velmi lehce podkopaná tím, že tlumočník filosofie neupřesní, jak svůj výklad myslí a tím pádem mohou být i dobrá myšlenka a dobrý úmysl překrouceny či špatně pochopeny zcela v nesouladu či dokonce rozporu s tím, co jím bylo myšleno původně. Vyjasnění těchto pojmů je na každý pád v zájmu filosofie samotné.

S Jaroslavem Dušekm v mnohém souhlasím, ale chybělo právě to jasnější pojmosloví. Takže jsem doufal, že Ruiz sám mi je osvětlí. Ačkoli jeho knize toho mohu vytknout celkem málo, trpí bohužel stejným problémem. Asi proto je to i problém Duškova výkladu.

Abych příblížil aspoň rámcově Lásku, vztah a přátelství v podání Toltéků…

Žijeme ve vlastním vesmíru utrpení, naše duše je otrávená z toho, že se snažíme hrozně moc vyhovět všem okolo nás, což bývá v rozporu s naším vlastním já. Spokojené jsou malé děti, protože jejich mysl zatím nebyla nakažena jedem ,,dospělé“ společnosti.

V momentě, kdy se ale jsou nuceni okolím (rodinou, školou, prací) přijmout své role, dostávají se do konfliktu svého naturelu a očekávání okolí. To jde tak daleko, až jedinec potřebuje slyšet názory okolí, aby věděl, co si má myslet o sobě samotném. Rosteme s nereálnou představou dokonalosti, ke které jsme se ale nikdy nezavázali.

I láska je postavená za prvé na snaze ovládnout druhé, za prvé na rozporu mezi osobní realitou toho, do koho se zamilujeme a naší vlastní představou o něm samotném a následném údivu a vzteku, když se naše soukromá realita hroutí. Každý žijeme ve vlastním snu, který si vytváříme. Naše rány plynou z toho, že někdo další se snaží přizpůsobit náš sen obrazu svému, stejně jako my máme často nereálná očekávání ohledně snů ostatních. Ruiz tu nemyslí sen jako to, co prožíváme v noci, když mysl odpočívá, ale naše domněnky a názory, které promítáme do okolní fyzické reality. Aspoň tohle jsem si z něj odvodil. Možná to chápu špatně.

To je základní koncepce problému, který Ruiz řeší. Na řešení jde skrze osobní odpovědnost člověka za sebe samého, přijetí vlastní osoby i ostatních takových, jací jsou a vůbec pravdivá revize reality naší i té, která nás oblopuje. Takže celkem nic, co by se dalo kritizovat.

Mám jen několik výtek…

Ruiz má na začátku knihy bajku o milujícím mistru, který vede lidi k obrovské lásce ke všemu živému. Jedná se o klasický píříběh s pozváním mistra domů, přičemž přijdou cizí lidé, které hostitel pohostí a nakonec jej mistr poučí, že cokoli dělal pro ně, dělal i pro něj. Historka samotná mi přijde v knize zcela zbytečná.

Ruiz propaguje bezpodmínečnou lásku. Tedy koncept z mého pohledu nefunkční. Neříká sice přímo, aby člověk miloval všechny bez rozdílu (tím pádem by samotný akt náklonnosti ztratil smysl), ovšem klade důraz na bezpodmínečné a plné milování člověka, kterého si vybereme. Tím ztrácí láska svou roli aspoň v osobním měřítku, pokud ne v celkovém.

Za druhé, Ruiz na jedné straně propaguje skeptický rozum jako detektor lží, kterými si komplikujeme život. Na konci knihy ovšem klade důraz na používání hlavně hlasu srdce, protože mysl nás opět klame. Tak se sakra rozhodni chlape!

Tím se dostávám k problému, který podle mě netrápí jen Toltéky.

Esoterickým principům nebo myšlenkovým stavbám se nedá upřít snaha kráčet s lidským životem celkem správným a pozitivním směrem. Problém je, že se velmi často stávají koktejlem všeho, co se zrovna hodí a tím trochu připomínají Věcí veřejné nebo Babišovo Hnutí ANO (sorry za politická přirovnání, ale trefnější mě nenapadá). Jsou slepencem věcí, z nichž něco sedne každému. Pokud se zalíbite všem, děláte něco špatně. Pokud se chcete zalíbit všem, budou ve vaší mysli nutně rozpory – rozpory, před kterými Ruiz sám varuje.

Ruiz se snaží nastolit a popsat přínosné principy. Minimálně k uvážení, ne k slepému následování. Ale když na jedné straně vyzdvihuje skeptický rozum a na druhé blahořečí Ježíše Krista jako nositele ideálů, je tu někde něco špatně. Ne ve snaze člověku pomoct, ale ve spojení toho, co se vzájemně neshoduje.

A jako poslední….pojmy. Pojmy nejasně vymezené, vágně popsané a s nutností odvozování jejich významu a role z kontextu, čímž za prvé klesá důvěryhodnost textu samotného, za druhé čtenář nemá jistotu, jestli autora pochopil aspoň tak, jak to on sám chtěl.

Byl jsem mile překvapen, v kolika věcech mu dávám za pravdu. Ovšem pokud má esoterika ambici přinášet lidem do života skutečně něco funkčního, skutečně uplatnitelné návody na osobní rozvoj, sebdevědomí a ukázku, jakou cestou se například lze vydat, měla by trochu zapracovat na svém poznámkovém aparátu.

Podle mě by tím zabila dvě mouchy jednou ranou. Za prvé by byla pro mnohé srozumitelnější, za druhé by si mohla získat respekt i těch, kteří jí dosud nevěnovali pozornost a považují ji jen za prázdné pleskání proutkem do hladiny vody, které nenese žádné výsledky.

Nikdy nebude exaktní, protože pojednává o dosti neexaktně se projevujícím živočišném druhu, ale může být mnohem jasnější a srozumitelnější. A tudíž i přínosnější.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Komentáře

1 komentář u „Esoterika téměř vědecká“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.