10 střípků nestárnoucí moudrosti, která vám může pomoci v těžkých časech

,,Člověk, který měl jednoduchý život, není zajímavý.“

Martin Švejnoha

dark_times_by_healzo-d5clhr6

Všechno na světě se bojí času. Ale čas má strach z pyramid…a upřímně i z některých myšlenek…

Určitě jste během svého života potkali spoustu velmi moudrých, velmi laskavých a také velmi přívětivých lidí. Vězte, že jsou to kolikrát ti, kteří si toho nejvíce zažili. Poznali bídu, poznali nedostatek, poznali porážky, pády i vzestupy. Poznali zlomená srdce svá i cizí a kolikrát přišli o něco nebo o někoho a to jim utrhlo kus vlastní duše.

Ale přes to všechno zase našli cestu k sobě samým. Získali zkušenosti a zkušenosti se dají získat jen tím, že věci děláme. Nelze je koupit. Mnoho lidí to štve, ale je to jen dobře. Stejně jako vás nemůže asi uspokojit hra, kterou projdete podvodem, tak nelze v tomto směru obejít realitu.

Tito lidé získali jedinečné porozumění životu, porozumění sobě samotným i porozumění ostatním. A takoví lidé se nerodí – vyvíjejí se společně s pomalým a klidným tokem času.

Je jen na nás, jak se zachováme vstříc nepříjemným časům a tomu, co nám klade překážky do cesty. Tady je ale několik skutečností, které platí od úsvitu lidského druhu. Někteří je pochopili, spousta dalších ne. Často definují, kde člověk v životě stojí…či padá

Bolest je součástí života a pomáhá růst…

Na světě pobíhá strašně moc lidí, kteří se bojí sami sebe. Bojí se vlastní pravdy a hlavně svých citů. Kolikrát před ostatními říkáme, jak je láska krásná a jak je život skvělý. Přitom se před nimi ale každý den schováváme a utíkáme sami před sebou. Jak život, tak i láska někdy bolí. To nás strašně ruší a chceme se těmto momentům za každou cenu vyhnout.

Děláme to taky kvůli tomu, že nás jako malé děti všichni učili, že bolest je zlá a chyby jsou špatné. Ale pak se zeptejme celé existence a všech okolo: Jak se máme vypořádat a srovnat se skutečným životem a skutečnou láskou, když se bojíme sebe sama a vlastních citů?

Bolest patří k životu stejně, jako radost a vůbec vědomí toho, že naživu jsme. Bolest nás probouzí. Vždyť už naše narození provází nepříjemné pocity, protože opouštíme teplo a pohodlí těla matky a dostáváme se do chladného a neznámého světa. Ale ne, my před ní utíkáme a vyhýbáme se jí.

„Rytíř v zářivém brnění ho nikdy nevyzkoušel v boji.“

Jizvy a rány jsou důkazem toho, že rosteme, že něco prožíváme, že se vyvíjíme. Bolest je kvalitou provázející nás stejně jako vycvičený sval nebo ostrý zrak. Sval taky bolí, když roste. A jak jsme skutečně silní, zjistíme jen tehdy, když tu sílu skutečně použijeme. Hlavně tehdy, když nám nic jiného nezbývá.

Všechno je o tom, jaký zaujmeme postoj k těm prvkům života, které jdou jinou cestou než my sami. Bolest je cit jako každý jiný. Cit je součástí člověka. Jeho vlastní realitou. Pokud se za to stydí, nechává vnější lži a nejistotu, aby likvidovaly jeho vnímání světa, které je jedinečné. Cítit bolest je stejné právo jako cítit lásku. Vydržet ji do vlastních jizev, na které si pak člověk vzpomene stejně jako na první polibek a které dokazují tohle jsem prožil. Protože city nás stále vedou do silnější, moudřejší a také pravdivější verze nás samotných.

Myšlení je polovinou bitvy

,,Pokud znáš sebe a znáš nepřítele, nemusíš se bát výsledku stovky bitev. Pokud znáš sebe, ale ne nepřítele, za každé vítězství utrpíš porážku. Pokud neznáš ani sebe, ani nepřítele, padneš v každé bitvě.“

Sun Tzu, Umění války

sword

Je naprosto v pořádku, když má člověk dny pod psa. Očekávat totiž, že život bude stále krásný, je stejně naivní, jako plavat v oceánu a myslet si, že vlny půjdou stále nahoru a nikdy nepadnou zpět. Ale jakmile si uvědomíte, že vzestup i pád jsou částí stejného oceánu, naučíte se také být s oběma procesy v souladu. Životní vrcholy totiž potřebují i životní dna. Jak jinak bychom poznali to dobré?

Život není perfektní, ale určitě stojí za to. Naprosto dokonalý život je ideál, který nelze vytvořit. Dá se o něm snít, ale podstatou ideálu je jeho nedosažitelnost. Žijme proto sice nedokonalý život, ale s o to větším prožitkem a denním úžasem nad drobnými věcmi. Nic kolem nás není samozřejmé. Všechno je výsledkem složitých procesů a pochodů. A tak se na to můžeme i dívat.

Když byl Po, panda z filmu Kung Fu panda, na pochybách o své roli, mistr Oogway mu poradil: ,,Yesterday is a history, tomorrow is a mystery, but today is a gift. That´s why it´s called the present.“ (Včerejšek je historie, zítřek je záhada, ale dnešek je dar. Proto se mu říká přítomnost.). Proto se nikdy k životu nechovejte náhodně. Spiritualita tu neznamená upnutí se k Bohu a čekání na spasitele. Ne. Znamená jednoduše schopnost být ohromen naprosto vším. Nenechte bolesti, aby vám vzaly radost a naději. Nenechte se ovládat negativními lidmi. Nenechte hořkost či zahořklost, aby vám vzala vás vlastní elán.

I když s vámi ostatní nebudou vždy souhlasit (a bylo by podivné, kdyby ano), držte se hrdě vědomí, že svět kvůli tomu nepřestane být báječným místem plným zázraků. Vaši vlastní realitu utváří jen vaše myšlenky. A ty můžete utvářet vždycky.

Vaše největší obavy ve skutečnosti neexistují…

V těžkých dobách a složitých časech může být pro každého těžké následovat vlastní srdce a intuici. Může být obtížné posouvat se po kouscích dopředu, ale je tragédií, pokud nás náš vlastní strach má zastavit úplně. I když vypadá, že bez problémů pohlcuje všechno, na co narazí a porazil už víc lidí než jakákoli jiná síla na světě, jeho děsivost je z velké části iluzí. Strach totiž spoléhá na naši mysl, která ho umí přiživovat, pokud ji necháme volnou ruku. Ale naše mysl je jen naše a jen my ji umíme plně ovládat. Tak se jí chopme jako meče a dejme strachu na prdel.

tumblr_inline_naik9o4NpS1rqg72d

Víte, strach je jako mlha na anglických blatech. Všechno, co jste si o nich pamatovali, je najednou hrozně neskutečné. Nevidíte na krok a bojíte se toho, na co narazíte. Nepojmenovaný strach je to samé. Nekonkrétní strach je jak kouř, který zahaluje věci kolem nás a znemožňuje nám vidět hrozby jasně. Kdykoli svůj strach pojmenujeme a hrozba se stane jasnější, přijdou dvě věci. Za prvé se hrozba v našem pohledu zmenší.

Pamatujete si na tu tlupu kluků, co otravovali ve školce na hřišti menší děti? Šel z nich strach, ale jen proto, že jich byla skupinka a stáli proti jednotlivci. Ale většinou za ně mluvil jen jejich vůdce. Vůdce v jednotném čísle. Byl to kluk jako každý jiný, ale spoléhal na to, že protože jde se skupinou, jednotlivci proti němu neobstojí. Druhá věc je, že pojmenování hrozby vede k definici konkrétních kroků, které proti ní lze podniknout. Ať už to znamená dát tomu frajerovi facku, nebo té holce pusu.

Strach je pocit jako každý jiný. Co ho plaší, je akce. Stejně jako on dovede jedním slovem nebo zvukem zaplašit vás, stejným způsobem se vás bojí i on. Jakmile na něj trochu houknete, začne se smrskávat. Spoléhá na to, že se neozvete a neprojevíte. Pokud před ním utečete, nezmizí. Třeba chvilku nebude vidět, ale bude vědět, že na vás může udeřit později a s mnohem větší silou. Pak vás totiž porazí protivník, kterému jste se nikdy skutečně nepostavili.

Rostete skrze zkušenosti…

„I feel stronger now…“

Bezejmenný při přestupu na další úroveň, Planescape Torment

V průběhu života člověk kolikrát zjišťuje, že život není ani lehčí, ani příliš těžší, než jaký ho čekal. Lehké a těžké se vždycky tváří trochu jinak, než čekáte, a navíc se obě vlastnosti nevyskytují tam, kde jste je zrovna čekali. To ovšem dělá život vždycky o fousek zajímavějším. A s pozitivním přístupem budete vždycky mile překvapeni. Buď je to jednodušší, nebo je to výzva a tím pádem větší možnost vlastního růstu.

Člověk dělá často tu chybu, že očekává nějaký vývoj věcí kolem sebe. Pak může být jen zaskočen a ochromen tím, že je to jinak. Přestaňte předpokládat a berte věci takové, jaké jsou. I dary a zkoušky mají málokdy podobu, kterou jste čekali. Získáte tak vždycky zkušenosti. Ty se dostavují tehdy, když jdou věci jinak, než jste je plánovali. Jsou naprosto unikátní komoditou – budují vaši sílu a osobnost a nedají se koupit.

V každém momentě máte možnost i schopnost přetavit vaše zkušenosti v životní moudrost, ale musíte pro to něco udělat. Existence nedává věci zdarma. Můžete použít to, co jste se naučili k dalšímu postupu dopředu. Třeba velmi drobnému, ale postupu. Cokoli, s čím se setkáváte, vám dává pomocnou ruku pro to, s čím se ještě máte setkat. V počítačové hře taky musíte porazit spoustu pěšáků, abyste byli připraveni na závěrečného draka.

Nemůžete změnit situaci, pokud za ni nepřevezmete odpovědnost…

Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud řekl spoustu velmi zasvěcených věcí. Jednou z nich bylo i toto prohlášení o lidském rodu: ,,Většina lidí vlastně nechce svobodu, protože svoboda zahrnuje zodpovědnost a z té má většina lidí strach.“ A to nejste vy!

Pokud obviňujete ostatní z toho, čím procházíte, pak odmítáte odpovědnost za sebe sama. Vzdáváte se tím vlastní kontroly. Zodpovědnost je cenou za vlastní štěstí. Pokud nejste momentálně šťastní, nebude to chyba někoho jiného.

To, jak budete se svým životem spokojeni, závisí na vaší spolehlivosti, stejně jako vůli převzít plně jeho otěže. Od tohoto momentu dále a bez ohledu na to, kdo je držel dosud. Převezměte kontrolu nad svými současnými podmínkami a začněte je aktivně vytvářet, pokud se vám tyhle nelíbí. Myslete za sebe a rozhodujte se za sebe. Chcete být hrdinou vlastního života, nebo jeho obětí?

Přítomnost je to jediné, s čím se skutečně musíte vypořádat…

,,Nepropadejte panice!“

Stopařův průvodce po galaxii

the_hitchhiker_s_guide_to_the_galaxy_wallpaper_by_cainag-d66ny8a

Náš život se neodehrává v nějakém vzdáleném světě ,,někde a někdy“, kde je všechno dokonalé. Žijeme jej tady a teď, na planetě Zemi jako součást místního solárního systému a s tím, jak věci jsou. Samozřejmě, že můžete pracovat na svých ideálních zítřcích. Ale abyste se k nim dostali, musíte se vypořádat s momentální realitou.

Velmi často se snažíme nějak vyhnout (aspoň uvnitř) tomu, kde aktuálně jsme. Vytvořili jsme si víru, že tohle není stav, ve kterém bychom měli být. Pravdou ale je, že jsme přesně na místě, které potřebujeme, abychom mohli přejít na další. Takže si aktuální stav svým způsobem užívejte. Je podmínkou pro přechod na další metu.

Dejte si chvilku na ocenění toho, co je kolem vás, stejně jako vaší rodiny a přátel. Rozhlédněte se kolem sebe ještě jednou s očima otevřenýma možnostem, jak se pohnout z místa. Většina vašich obav není reálně opodstatněná. Stejně tak věci, které potřebujete nebo chcete, mohou být blíž, než si sami myslíte.

Spokojenost není nějaký vnější stav. Je to rozpoložení mysli. Někomu k tomu stačí ležet na trávě pod letní oblohou, jinému nepomůže ani vlastnictví pyramidy. Spokojenost není bod v budoucnu, ke kterému se dopracujeme a pak už to bude všechno okey. Toto nepochopení způsobuje starosti mnoah lidem. Mladí se totiž spokojenost snaží zahlédnout někde v letech před sebou a připravovat se na ni různými cestami, zatímco staří vzpomínají na spokojenost jako něco, co už jim dávno odvál čas.

Nebuďte ani jedno. Nedovolte ani minulosti, ani budoucnosti, aby vám vysávala energii z přítomnosti. Opět si vzpomeňte na tu moudrou starou animovanou želvu z Kung Fu pandy.

Vždycky, vždycky je tu něco, za co lze být vděčný…

Život je obecně lepší, když se trochu usmíváte. Být pozitivní i ve špatných chvílích není známka naivity nebo slabosti; je to známka vnitřní síly a schopnosti zvládnout sebe sama.

Myslete na krásu, která vás obklopuje, podívejte se na ni a usmějte se. Před pár dny jsem byl na brigádě v Albertu. Vím, jak to vypadá v Tescu, ale Albert pro mě bylo trochu nové prostředí. Vybral jsem si řeznický pult. Naprosto upřímně, o mase a rybách vím kulový. Ale protože jsem hlava otevřená, celkem rychle jsem se chytl. A víte co? Vedoucí úseku ráda čte, takže jsme i měli o čem povídat. Místo toho, abych se choval jako morous (lidi zase tak moc v oblibě nemám a dávám obecně přednost jednotlivcům před skupinami), byl z toho příjemný čas. Když jsem pak šel domů a ladil si na mobilu hudbu, zaťukala mi na rameno krásná slečna a zeptala se, jestli na tom mám internet nebo mapu. Odvětil jsem, že ano a co potřebuje. Hledala autoškolu, která byla tak deset minut chůze od místa, kde jsme oba stáli.

Ne, neusmíval jsem se na všechny strany jak měsíček na hnůj. Ale asi jsem působil spokojeně a tak nějak přátelsky. Nebo byste se snad zeptali na ulici na něco člověka, který se jen mračí a nadává?

Velké věci chtějí čas…

,,Pokud je to jednoduché, nestojí to za námáhu.“

To, čeho dosáhnete ihned, je málokdy to, co skutečně stojí za to. Nejlépe se člověk rozvíjí s trpělivosti a houževnatostí. Zeptejte se sami sebe: Pokud by veškeré vaše touhy a požadavky byly uspokojeny teď a tady, na to byste se do budoucna zaměřili? Připravili byste sami sebe o radost z očekávání a hlavně radost z procesu samotného. Ona cesta k těm cílům je minimálně stejně důležitá jako cíl samotný.

Trpělivost není pasivní čekání. Je to naopak schopnost udržet si kontinuálně kvalitní přístup k tomu, na čem tvrdě průběžně pracujete a v co věříte. Je to vůle se stále soustředit na každý z těch malých krůčků, které vedou k k vašemu cíli. Uvědomte si, že horou nepohnete za noc, za týden, ani za měsíc. Ale pokud každý den přeneste z místa na místo jeden kamínek, ta hora se nakonec přesune a budete to jen a jen vy, kdo s ní pohnul.

Člověk si zaslouží víc, než jen okamžité výsledky. To, co rychle přichází, také rychle odchází. Na druhou stranu hodnoty, za které se platí námahou, bolestí, časem a odhodláním, ty často přežívají své tvůrce – VÁS.

Ostatní lid vás nemohou hodnotit…

Během našeho životního šermu se občas podíváme na lidi okolo. Jako bychom hledali potvrzení toho, že co děláme, je správné. Tohle potvrzení nehledejte ve svém okolí.

Nejsme na světě pro to, abychom naplňovali očekávání druhých. Stejně tak ostatní tu nejsou pro to, aby se chovali podle našich vlastních představ. Každý člověk má svou cestu a své sny. Pokud se shodují se sny jiných, samozřejmě se proti tomu nedá nic namítat. Úspěch má tolik podob, kolik je na světě lidí. A je vlastně strávením vlastního živote podle svých představ.

Nepotřebujete se blýskat ani dělat na ostatní dojem. Ani nemusíte být slavní, abyste byli důležití. Nepotřebujete být celebrita, abyste byli úspěšní v tom, v čem chcete. A hlavně nemusíte být potvrzeni nikým jiným. Po světě nechodí lidé s razítky, kteří by na certifikát života dávali stvrzenku, že takhle je to v pořádku.

Ne nadarmo se říká, že tichá voda břehy mele. On jí totiž nikdo neříká, co a jak má dělat. Nikdo jí do jejího cíle nemluví. Jen proto, že nemáte následovníky a že vám lidé nepadají k nohám, neznamená to, že jste chybou. Tichý úspěch je stejně sladký a příjemný,jako ten, který vyřvete na jevišti. Kolikrát je mnohem skutečnější a mnohem trvalejší.

Úspěchem je to, co si za něj dosadíte vy sami, ne co vám nalinkují ostatní. Prožívejte svoje sny, ne sny druhých.

Nejste sami…

Pokud kopete uprostřed vyschlé pláně krumpáčem do země a hledáte ropu, je velmi lehké se podívat na skupinku lidí, kteří procházejí kolem a říkat si, jak se tihle mají fajn.

Ale nemají. Všichni bojujeme svým vlastním způsobem se svými vlastními démony. A pokud se nebojíme se s tím otevřít ostatním, zjistíme, že v tom nejsme sami. Že podobné démony má každý. Jen to o sobě navzájem nevíme.

Jakmile uslyšíte ten vnitřní hlásek, který říká ,,Jsem sám.“ pamatujte, že je to jen ta příliš starostlivá mysl, která se vás snaží zlomit. Vždycky je tu někdo, koho máte blízko. Třeba s těmi lidmi nemůžete mluvit hnedka, ale jsou tu.

Každému dělá starost spousta věcí a to od soumraku do úsvitu. Každý se o ně stará jak, umí. Mnoho lidí nám nerozumí, ale co je to proti těm několika, kteří nás chápou?

(Pravděpodobný původní zdroj: Learning Mind)

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.